vlasy jak suchá kukuřice

jednou sem v nemocnici vezl tichou nocí /během který praskaly větve stromů, zimou mrazem, moje ruce byly přimražený k vozejku/

mrtvou

dívku

13 let a konec

a hvězdy se sypaly dolů

a kropily celou nemocnici jako bombardování

a já se zastavil na půl cesty mezi

oddělením pro děti

a patologií

a zapálil si cigaretu zapalovačem

kterej vydal jiskry v poslednim tažení

a těla stromů byly kropený žlutym světlem lamp

a mně bylo do breku

i krásně

protože uvnitř plechovýho vozejku

byla ona

13 let

a já tam stál

21 let

a žil sem

a ona ne

ale říkal sem si

pořád žijeme

oba

to přece víme

budeme žít věčně

bohužel sem to nemohl nikomu vysvětlit

nikdo nebyl nablízku

byli sme tam sami

a tak sem vykouřil tu cigaretu a dotlačil vozejk na patologii

a když sem zvonil

na zřízence

měl sem slzy v očích

který sem vytřel cípem

bílýho mundůrního kabátu

a zvracel slova o tom

že vezu mrtvolu

a pak sme odklopili víko a divili se

s tim zřízencem

máničkou

kterej hned vytáhnul rum

a lokali sme spolu

kurva to je svět

holky 13 let

by neměly ještě umírat

to si radši bože vem

nás oba

tak tohle sme si možná mysleli a

možná spíš, že

díky bože

ještě nejdem

ale proč ona

proč ne miliony sráčů, co dělaj do politiky a chodí do opery?

Tak tyhle otázky

se mnou zůstávaly

i v blázinci

kam sem preventivně odjel

když zatáčky začly bejt moc řízný

a hrozilo vyklopení duše

a tam sem vzpomínal na tu 13 let holku

s vlasama jako maj suchý kukuřice

a říkal sem si

tohle přežiju

mrtví nám dávaj sílu

tohle všechno přežít

protože jestli ne

je lepší nežít

...