Příchod drog do našeho města, lyrická verze

Začalo to knížkama, který přicházely do knihkupectví. Najednou, jako kdyby se provalila nějaká zeď, všechno se to vyhrnulo ven. Timothy Leary, Castaneda, Stanislav Grof, Baudelairovo Báseň o hašiši. Drogy jako cesta, změněný vědomí jako nápověda, nakopnutí, rituál zasvěcení.

Ne, že by se za komančů nefetovalo, ale byl to jasnej underground. Čichaly se nějaký lepidla, kouřilo seno, co přípomínalo konopí, většinou se ale chlastalo a drogy byly jen pro zábavu, nikoho ani nenapadlo, že by mu Čikuli otevřelo dveře, ve kterejch by se zjevil Bůh. Drogy byly únik, odpor, protest proti tomu, co je. Realita dostávala zaslouženě na prdel a milicionáři věděli kulový, co je rauš.

Pak najednou komouši padli, aspoň to tak vypadalo, že padli, ale voni jen přestoupili pod jiný vlajky, ale stejně - najednou se leccos smělo.

Najednou to nebyl underground.

Najednou to bylo v knížkách.

Koupil sem si Castanedu, Learyho, Grofa, Báseň vo hašiši.

Kuchařku – Vaříme z konopí. Prodavači divně koukali, ale srát na prodavače.

Pak někdo přišel s tim, že v ptačim zobu je konopí.

Koupili sme několik pytlů.

Vyzobali sme ze zobu žíhaný semínka a zasadili je. Co zbylo, sme na náměstí rozsypali holubum.

Nějakej dědek v rádiovce a takový tý šedivý bundě, kterou nafasujete s prvnim důchodem společně s papučema a vzteklou náladou, se zastavil a křičel:

-Co je krmíte? Vždyť všechno je poserou a zničí!

-Klídek dědo, dejte si pivo a tlačenku.-Řek mu Čamr.

-Ty hajzle, já nejsem žádnej tvůj děda!

Byl z toho menší konflikt, kdy my sme se smáli a on se rozčiloval a poskakoval před náma tak divoce, až mu i to brežněvovský obočí skákalo jak dvě veverky.

Chtěl na nás volat policajty, ptal se, kde bydlí naši rodiče, že si to s nima vyřídí, ale nás to rychle přestalo bavit, hodili sme před sebe skejty, rozběhli se, skočily na ty prkna a odráželi se směrem vod něj.

-Naschle dědo!

-Jo, přeju hezkej den dědo!

-Gauneři! Pamatuju si vás! Pamatuju si vás!

Znělo za náma.

-Cha! To je ale blbec, určitě bejvalej milicionář...

-Nebo pomocná stráž VB.

-Nebo bejvalej vrátnej.

-Jo, nebo všechno dohromady.

-Jednoho dne tyhle týpci vymřou...

-Jo, to bude pohoda.

-Cha!

Zasadili sme. Něco se ujalo, vyrostlo to, na podzim se to vytrhalo a pověsilo na balkony, na půdy, sušilo se to.

Pak se to začalo kouřit.

Byly to pěkně tlustý, napěchovaný jointy ubalený ze dvou slepenejch papírků standardní velikosti, protože velký papírky ještě nebyly v trafikách jenom občas je někdo přivez Holandska. Špatně to hořelo a zvláštně to vonělo. Jako kdyby ste kouřili koření. Připomínalo mi to Dunu.

Sme Fremeni nový doby.

Jenom ty voči nám z toho nezmodraly. Zúžily se...

Poslouchal sem rady starších a zkušenějších, co už to hulili. Rady guruů.

-Drž to v sobě co nejdýl, vole.-Říkal Čamr, když mi to před rockáčem podával z ruky do ruky. Prsty měl studený a oči zúžený. Na sobě triko Black Flag, černý hustý vlasy a mezi nima čtyři dredy. Jako jeden z prvních začal pěstovat a prodávat. Nám dával zadarmo, jezdili sme spolu na skejtu.

Taky sem pak chodil s holkou, se kterou se on rozešel.

Jednou se mě zeptal, jestli sem jí už šukal.

-Nechci to uspěchat, řek sem.-Bál sem se přiznat, že sem skoro panic. Ta první mě musela vysloveně ukecat a počkat si, než mi sebevědomí vzroste natolik, že se TO dokáže dostat dovnitř.

-Děláš chybu, je hodně divoká, divim se, že tě sama neznásilnila!

-Sem spíš romantik vole, potřebuju tu správnou chvíli... chápeš...

Ale teď mi radil, co s jointem.

-Drž to v sobě co nejdýl, vole. Ještě dýl, ještě dýl, co nejdýl. Chápeš?

-Ugh, ugh...jasně.-Kejval sem hlavou, škrábalo to v krku a v plicích. THC, dehet, stovky dalších par.

-Jasně musíš chvíli počkat.-Přizvukuje Dejv a směje se. Kašpárek v kostkovaný košily, co se furt směje.

Je tam ještě jeden Dejv, ten neříká nic, jen si tiše bere jointa a krátkejma tahama v ostrym sledu za sebou vytáhne čtvrtinu jointa. Pak se spokojeně vyzubí a podá to dál.

Předáváme si voheň jako indiáni.

Tohle s cigárem nezažiješ.

Po prvnim jointu nic, jen se trochu směju. Dem zpátky na pivo.

Pak dem na druhýho.

Další joint putuje dokola.

-Všechny bych přinutil hulit. I svýho fotra.-Říká Dejv.

-Třeba by mu pak něco došlo a vrátil by se k mámě... čurák.-Dodá.

-K osvícení nikoho nemůžeš donutit.-Vytahuju trochu toho svýho moudra a okamžitě se tomu směju. Podařený. Osvícení, donucení...hahaha...

-Ale můžeš.-Směje se Dejv.

-Musíš.-Směje se Čamr.

Všichni se nesmyslně smějeme a všechny ty pouliční lampy svítěj nějak víc, než obvykle a maj jiný světlo. Pulsuje a je silnější.

V novinách vycházej články o tom, že konopí je startovací droga a všichni jak tu sme, nakonec skončíme s jehlama v žílách v prochcanejch průchodech.

Tomu se taky smějem.

-Blbci, co ničemu nerozumí.

-Maj jenom strach.

-Jenom blbec má strach z něčeho, co nezná.-Káže Čamr.

-Jo, jenže kdyby to zkusili, tak by to chtěli taky.-Směje se kašpárek Dejv.

-To je jasný a na nás by míň zbylo...-Zesmutní...

-Je to šíření strachu, který má svůj fašistickej účel. Totální kontrolu.-Přihazuju trochu politologickejch úvah...

Takový řeči se vedou, zatimco nad tabatěrkou drolíme usušený paličky a ukazováčkem odstraňujeme žíhaný semínka, aby nám pak v jointu nepraskaly.

-Totální kontrola, vo to jim jde. Je to stejný jako za komančů, jenom už na to nemůžou jít přes třídní nenávist a třídní boj, tak to berou tudy.

-Jo, tos uhodil hřebíček na hlavičku. To je náš filozof!-Poplácá mě po ramenou Dejv.

Pak u dalšího jointa povídá Čamr.

-Hele, příští tejden budu mít od známýho z Plzně nějaký tripy.

-Co to je?

-Jako LSD vole.

-No jo, čet sem vo tom, že to je nářez.-Říkam.

-Taky že jo.-Culí se Čamr.-Kam se hrabe hulení kámo.

-Taky sem čet, že ti to může leccos ukázat.-

-To si piš. Je to nářez.

-Čet sem, že to otevírá stavidla, který sou v mozku, 13-tý komnaty, utajený věci, skrytej potenciál.

-Jo a taky je to zábava.-Mrkne na mě Čamr a Dejv říká:

-Beru jich hned deset! Měl sem to ve Španělsku a byl to nářez!

-Neboj, budu mít dost.-Podává mu Čamr jointa a z klubu se valí Frank Zappa dveřma, který nedolejhaj.

Začíná tiše padat sníh.

LSD! Coming To Your Town SOON! FUCK ME...

Je to tady. Už je to tady! Stavidla se otevřou...

-Musim dočíst toho Learyho a Grofa, abych věděl, co mě čeká a co mam dělat.

-Nemusíš filozofe. Vono si tě to už přebere, se neboj...se dozvíš věci, že budeš koukat.-Dejv mě zase plácne po zádech a tváří se potměšile... jen počkej!

Nevim, jestli mam mít strach nebo se mam těšit, ale je mi 18 a půl a chci vyzkoušet všechny možný zkratky, experimentovat, blbnout.

Asi se spíš těšim.

U stolu se tomu smějeme a Čamr říká, že první je gratis.

...

Konec prvního dílu.