Čtvrtek 2. dubna 2020, svátek má Erika
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 2. dubna 2020 Erika

Krátká povídka o klukovi z Přerova

24. 06. 2019 4:02:23
Stejská se mu po ní. Je to pár neděl, co ho nechala, ale pořád to bolí. Jsme na párty u něj doma a povídáme si.

Je to citlivej mladej kluk. Hledá si práci v Praze, o tu poslední přišel. A mezitim ho nechala. Našla si někoho na výměnnym studijním pobytu. Když se jí ptal, v čem je lepší, nedokázala to specifikovat.

Prostě lepší. Nic neřeší. A ty pořád něco řešíš.

Takže to vlastně specifikovala dostatečně.

Otec mu volá denně, je to starej policajt, chce aby si dal přihlášku k policii. U nich v Přerově.

Pak mu strčí k telefonu matku a ta ho prosí, aby se vrátil.

Do Přerova.

Pořád máš u nás svůj pokojíček.

Mami.

V Praze se mu líbí, že tu je tolik koncertů, chodil by na všechny, ale má málo peněz.

Potkal nějakou holku. Říká mi, že je chytrá, na něj až moc chytrá, asi to nevydrží.

Právě proto, že je chytrá.

Brzy si určitě najde někoho lepšího.

Po tváři mu stečou dvě, tři slzy.

Má učesaný vlasy a kostkovanou košili.

Kalhoty podebraný tak, jak se to teď nosí. Jak to nosí všichni, kdo chodí do galerií a zajímají se o umění.

Žije v bytě s dvěma studenty architektury a jedním Slovákem, co pracuje v McDonaldu.

To je ale debil, smějou se všichni. McDonald. Vždycky se ožere a pak všechno poblije. Každýmu už poblil deku nebo boty nebo tričko. Pracuje v MacDonaldu, co bys chtěl.

Ale do Mekáče chodí všichni.

Maj tam dobrý hranolky.

Nutno dodat, že ten Slovák tu dneska není. Pracuje. Má noční směnu. Obsluhuje debily, co chtěj hranolky a BigMacy.

...

Párty je trochu rozjetá. Víno protejká sklenicemi a hrdly.

Jsou tam dvě holky a ty pijou džus. Do něj si opatrně přilejvaj vodku.

...

Jdeme se podívat na balkon. Směřuje do vnitrobloku. Někde tam mrouskaj kočky. V některejch oknech svítí televize, v jinejch ohýnky cigaret.

Rozsvěcujeme ohně s nima.

Temný tváře ve tmě.

Noc je podobná vesmírný kapsli, která se na konci cesty zabodne do neznámý planety. Z ní vystoupí potácející postavy a poblijou se. Nebo si daj BigMaca. Nebo budou mluvit o umění.

Někdo pouští z počítače hudbu.

Repráčky za dvě stovky to nestíhají a chrastí. Basová linka má kocovinu už teď.

Tři kluci se přetlačujou u compu, kdo z nich objevil za poslední týdny lepší hudbu.

Dvě holky propírají nepřítomnou třetí holku.

Ani jedný z nich se nelíbí ani jeden z přítomných kluků.

Ale je tu pití zadarmo.

A taky se pořád hledají.

Jednou zjistí, kým vlastně jsou a budou o tom malovat obrazy anebo psát básně.

Minimálně jedna z nich se stane modelkou. Druhá bude chodit po vernisážích.

Některý kluci se z nich budou moct zcvoknout. Je to bude bavit. Budou to v přítomnosti třetí holky probírat kavárnách. Přestávky mezi slovy vyplní hledáním dalších objektů.

Hledá se muž, přiměřeně solventní a ne moc sexuálně náročný.

Občas mu dám.

Už ani ten sex nemaj rády.

Párty s aspiranty umění.

Všem je dvacet a všechny to omlouvá.

Všem je všechno předem odpuštěno.

Kluk z Přerova mluví o svý bejvalce. Já jsem ji fakt miloval. Takovou skvělou holku už nikdy nenajdu. Ale chtěl bych si najít nějakou práci, která mě bude naplňovat.

Všichni chtěj najít práci, která je bude naplňovat. Málokomu se to podaří.

Ale já vážně chci. Bejt policajtem jako můj otec, to fakt nechci.

Někdo otevře vodku.

Protože je mu dvacet a ještě si není vědom její hodnoty, cmrndá to po koberci jako sodovku.

Jsem na něj nasranej, ale nic mu neřeknu.

Já tu vodku nekupoval.

Chci se bavit o literatuře, ale jsou to architekti a holky zajímá audiovizuální umění.

Někoho zas Přerov.

Kluka z Přerova vždycky bude zajímat Přerov.

Navždy.

I když se odstěhuje do Prahy a bude mluvit o sociálních aspektech dekonstrukce, vždycky ho bude zajímat Přerov.

Jedný holce padá ramínko trika přes nahou, hladkou paži.

Nikdo si toho nevšímá.

Všichni jsou opilí a plně zaujatí představou sama sebe.

Holka, co jí padá ramínko, se tupě zadívá na mě.

Pokusím se usmát.

Zkřiví se jí úsměv. Jsem jí hnusnej, připadám jí starej, Je mi 35. Zkysne mi víno. Noc se zauzlovala. Nikdo vlastně neví, proč jsme se tu sešli. Možná jen tak.

Kluk z Přerova, říká, že holka, co ho opustila, se jmenovala Kristýna. Kristýna s tvrdym Y, protože pak jsou ještě Kristiny s měkkym i.

Takovej je svět.

Plnej Kristin, co se chtěj odlišovat od Kristýn. A naopak.

Hledají někoho lepšího.

Pijeme vodku.

Někdo smaží bramboráky.

Brzy je byt plnej spáleniny.

Někdo křičí, že brzy přijde Slovák z McDonaldu a přinese prej burgery, co zbyly.

Vždycky nosí burgery, co zbyly.

Kluk z Přerova usnul.

Už si vzpomínám. To on mě sem pozval.

Jdu do předsíně a nazouvám si boty.

Někde vzadu, daleko, se zmatený hlasy překřikujou.

Dohromady je všem dvacet a zajímá je umění.

Nikdo z nich neví, co to umění je, to že se o něj zajímaj znamená, že jsou něco víc. Automaticky.

Zavřu za sebou dveře.

Na fejsbuk si všichni druhej den napíšou, že to byla mega pařba, ale nikdo nebude tušit kdo se s kým líbal a proč.

Pravděpodobně jim to všem ale bude jedno.

Kromě kluka z Přerova, kterej za rok poté přehodnotí svou situaci a stane se policajtem.

V Přerově.

Řekl bych, že z toho vyklouz docela lehce...

Autor: Jiří Němčík | pondělí 24.6.2019 4:02 | karma článku: 17.50 | přečteno: 526x

Další články blogera

Jiří Němčík

Nemít prachy, vadí

Neuvěřitelný. Jel jsem dneska na letiště! Skoro jsem od nástupu Koronaviru zapomněl, jak to tam vypadá. Byli to dva mladý Ukrajinci. Jeden z nich mluvil obstojně anglicky, tak se ptám, jestli jsou si jistý tím letištěm? Prý jo.

27.3.2020 v 1:01 | Karma článku: 43.68 | Přečteno: 7023 | Diskuse

Jiří Němčík

Nejlepší národ viděný z taxíku

Asi si říkáte, co za lidi může v týhle době jezdit taxíkem, když by všichni měli sedět doma na zadku, šít roušky a postovat na fejsbuk fotky svých kulinářských kreací?

21.3.2020 v 1:05 | Karma článku: 25.18 | Přečteno: 702 | Diskuse

Jiří Němčík

Předávat pochodeň

Čekám na klienta a mám ještě pět minut času, tak dlabu oběd z plastový misky. Starý pán o dvou holích se přiloudá k vozu o něco dříve, než bylo plánováno.

10.3.2020 v 0:37 | Karma článku: 24.75 | Přečteno: 658 | Diskuse

Jiří Němčík

Střípky o koronaviru z taxíku

Šmrncovní paní kolem padesátky v kostýmku vzadu chvíli mlčí a pak se zeptá. A vy se nebojíte koronaviru? Vozíte přece tolik lidí? Odpovídám s úsměvem. Nám mladým přece nic nehrozí Začne se smát. Vy lišáku, vy víte jak na to!

5.3.2020 v 23:16 | Karma článku: 33.38 | Přečteno: 1219 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Dana Emingerová

Sněží na zlatý déšť

Nikdy jsem nepsala perexy k veršům.... Tohle je taková rychlá básnička - dojem z časného aprílového jitra na Dobešce...

1.4.2020 v 7:49 | Karma článku: 8.61 | Přečteno: 161 | Diskuse

Marcela Valouchová

Karanténa - povídka

Toto je povídka, kterou jsem napsala před několika lety. Myslím, že se k současné situaci hodí. Není to předpověď, jen fantazie.

1.4.2020 v 7:30 | Karma článku: 6.68 | Přečteno: 145 | Diskuse

Zuzana Rampichová

Letní kachna z Polky

Detektivka ještě z prázdnin, kdy bylo možné odjet a ubytovat se, třeba v malém penzionu na samém okraji Národního parku Šumava... pro ukrácení dnešních divných dní a s přáním, ať léto už strávíme uzdravení a zas na kopečkách!

30.3.2020 v 19:11 | Karma článku: 7.06 | Přečteno: 147 | Diskuse

Šárka Medková

Vládní nařízení ve stylu Chytrá horákyně

Tu pohádku snad zná každé malé dítě. Chudá,ale velice chytrá venkovská dívka si poradila se záludnými otázkami pana krále a získala si jeho srdce.

30.3.2020 v 11:53 | Karma článku: 27.09 | Přečteno: 849 | Diskuse

Liběna Hachová

Výjimečný den

Sobota jako malovaná, řeknu Vám. Člověk by čekal úplně běžný, obyčejný den, a zatím byl plný zázraků.

28.3.2020 v 19:20 | Karma článku: 10.65 | Přečteno: 225 | Diskuse
Počet článků 59 Celková karma 31.47 Průměrná čtenost 1386

Napsal jsem zatím dvě knihy. Novela Smrthaus je o umírání a andělech ve starobinci, kniha povídek a krátkých příběhů - Přiznání taxikářů je o lidech, které vozím, které jsem potkal a kteří mně dávají naději. Někdy je to humorný, někdy dojemný, ale vždycky je to lidský. Mám rád lidi, mám rád různý pohledy a rád o tom píšu na FB stránku Přiznání taxikářů. Děje se toho na světě strašně moc, byla by škoda se o to nepodělit.

Najdete na iDNES.cz