Jiří Němčík
https://www.facebook.com/praguetaxidriver
- Počet článků 66
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1333x
Seznam rubrik
- Taxi stories
- Povídky z blázince
- Básně
- Povídky ze starobince
- Povídky z patologie
- Povídky ze všehomíra
- Politicky uvědomělé přebrebty
- Skoro fejetony a skoro glosy
- Osobní
- Nezařazené
- Recenze
Oblíbené blogy
Co právě poslouchám
Oblíbené knihy
Jiří Němčík
Osmdesátej level pekla
Nevim, jak je to dneska, ale tehdy byl tenhle starobinec takový plesnivý hnízdo obepnutý tlustejma zdma, který pamatovaly císaře pána, nevim kterýho, ale asi hodně starýho a dávnýho. Řek bych, že asi tak pradědka toho, co na něj sraly mouchy.
Jiří Němčík
krátká a sentimentální povídka o lásce
- chci aby sis sbalil věci a odstěhoval se. - řekla když sem přišel z práce. - proč? co se stalo?
Jiří Němčík
Co dělat v blázinci, když člověk nežije
V blázinci neustále defilovaly nový a nový postavy. Sanitky s křížem pořád přivážely nový a nový lidi.
Jiří Němčík
Bůh houmlesák
Krátká povídka o vás...................................................................................................
Jiří Němčík
báseň v próze ze čtvrtý cenový
ta hospoda na rohu u parku zvenčí otlučená omítka............................................................................................................
Jiří Němčík
Blues bílý vrány
Každou noc jsem četl nějakej román. Měl jsem pocit, že musím nahltat co nejvíc slov. Co nejvíc obrazů, tváří a pohybů, který se sebe vydávali lidi. Lidi pohybů a lidi smyslů, lidi okleštěnýho jazyka chleba a her. Lidi zmatku a zapomnění.
Jiří Němčík
Konec psů v Čechách
Z pražských ulic mizí sníh a my najednou zjištujeme, co všechno mělo zůstat skryto. Kromě různě pohozených obalů od tatranek, kondomů a prázdných krabiček od cigaret jsou to zejména exkrementy chundelatých domácích mazlíčků, tak zvaných psů, kteří se postupně vyvinuli z hrdého a divokého vlka, jako důsledek adaptace na lidskou slabost pro vše roztomilé. A tito mazlíčci se nám v lidských rodinách a rodech rozplemeňují, nemaje přirozených nepřítel, snad kromě snahy samotných bodrých majitelů, utopit psovská srdce v cholesterolu a tuku z výběrové šunky.
Jiří Němčík
Jsi takovej, jaký máš hrdiny
Jsme takoví, jaký jsou naši hrdinové. Jaký hrdiny jsme objevili v dětsví, jaký hrdiny jsem si podrželi přes vichry puberty, jaký hrdinové s náma vstávaj každej den dneska do bledýho rána.
Jiří Němčík
jak vznikly koncentráky
nedivim se, že nietzsche začal v německu přemejšlet o otrocký morálce. už se na ty germánský parodie nemoh dívat.
Jiří Němčík
Na patolce
na patolce dělal chlápek, magor jsme mu říkali. s vlasama uprostřed čela rozčísnutejma a oba prameny pevně uchycený za ušima. na zádech mu padaly až na prdel. když se usmál, zablejsknul se zlatej zub. - nazdar mladej, tak koho mi to zas vezeš? - říkal a nečekal na moji odpověď, ostatně byl jsem v tý době dost nemluvnej a nechtělo se mi moc mluvit., podíval se na visačku u palce a zamručel. - tak na toho sme tady čekali. zavez ho dovnitř. ať nezteplá. –
Jiří Němčík
curriculum vitae aneb successfull li(F)e forever
Narodil jsem se do paneláku, kterejch bylo okresní město plný. Rostly jako nádory, vysekali kvůli nim celý starý čtvrtě, panelákem se rozlíhal řev mimin, byl baby boom. Všichni šukali jak králíci a plodili děti. Socialismus zaručoval klidnej, nerušenej běh života. Byl na věčný časy. Nevyhrožovali sice tenkrát nějakym přehnanym konzumem a občas nebyly vložky, ale fotr a máma byli oba spokojený. Dostali byt od fabriky a mohli si v něm pověsit různý dečky.
Jiří Němčík
Zvrhlíci, anarchisti, revolucionáři a tlustě namazanej krajíc
Před domem s otřískanou, žlutou fasádou stály mohutný duby, který tvořily hradbu proti větru. Za nima širý pole, roztažený až k naježenym pahorkum na obzoru. Obvykle na nich rostla kukuřice. To jsme měli rádi. Dejte dětem pole s kukuřicí a nevylezou z něj celej den.
Jiří Němčík
Spolek mrtvejch básníků
Za mladejch časů jsem často navštěvoval všelijaký blbárny. Například jsem absolvoval 24 hodinový čtení autorský poezie. Sešlo se nás asi dvacet usmrkanců v redingotech až na zem, mnuli jsme si řídký kozí bradky a před sebou rozložený lejstra se slovama, kterym jsme říkali vznešeně BÁSNĚ.
Jiří Němčík
Tam na chladnym vozejku
Sám jsem si to vybral. Vozit mrtvoly v noci. Nemocniční bílá vrána. Zadrční telefon a hlas cekne : „ Exitus.“ a tak já jedu.
Jiří Němčík
Nad střechama Paříže svítá
V noci jsem měl spoustu práce. Běhal jsem s krevníma testama z ARO na Hematologii. Někdo jim tam umíral. Z chirurgie po mě posílali jeden histologickej vzorek na patologii. Čerstvě vyříznuto. Na interně dva, tři rentgeny a z JIPky mě sháněli přes „pípák“. Potřebujou donýst plazmu.
| předchozí | 1 2 3 | další |
