curriculum vitae aneb successfull li(F)e forever
Žili jsme si všichni spokojeně svý životy, slavili vánoce, zabíjeli kapry, záviděli sousedum, že se zmohli na první barevnou televizi.
Chodili jsme pod tribunama a mávali fangličkama. To soudruzi uměli, dodat lidskej materiál.
No aspoň, že s nim nevystýlali pole válečný, jako ty před nima.
Všude byly holubice a tanky duněly jen když byla hluboká noc. Možná kvůli psychologickýmu efektu. To jsem se občas vzbudil, vztyčil na posteli, odhrnul šedivou plachtu rolety a sledoval štrůdly khaki náklaďáků, který převážely vojenskej materiál našeho věčnýho spojence z místa na místo, aby mohl efektivněji chránit vymoženosti socialistickýho zřízení.
Bylo mi jasný, že to potřebujem.
Ve škole nám vysvětlili, že na druhý straně chrastí s Pershingama, což jsou zatraceně nebezpečný rakety s jadernejma hlavicema a s tim by teda Gagarin rozhodně nesouhlasil.
...
Ale ideologická diverze nakonec přechcala i geronty u válu, co nám z tribun kázali o věčnym socialistickym mládí, a zatímco jsme ve škole přežvykovali poučky o socialismu jako konečnym a posledním předstupni před dokonalym a jedině spravedlivym komunistickým zřízením, na poutích se prodávaly trička s Madonou, strakatý západní žvýkačky, západní Majkl Džeksn, západní digitálky, západní MikiMausy, všechno to západní pozlátko a blivajz a ve třídě jsme si šuškali od ucha k uchu, že je to trochu jinak, že tam se maj vlastně líp a každej má dvě auta a to je pokrok, a učitelka pateticky hlasem deklamovala verše, že ti lidé tam na západě žijou v duchovní bídě a na úkor milionů nezaměstaných a pak si musela sundat brejle, kvůli kterejm jsme jí říkali KOBRA a osušila si kapesníkem oči a pak byla minuta ticha za mrtvýho ruskýho prvního tajemníka, kterýho vyžranej portrét se musel sundat a nandat jinej a pak je chvíli tak nějak pořád měnili, ať tam přistál na tý bílý zdi plešatej týpek s mapou na hlavě a nějak moc se usmíval.
No a pak přišlo chřestění klíčů s vizí tý barevnější přítomnosti, s vizí těch dvou aut na osobu, s vizí jaksi bezpracnýho luxusu a konzumu a přitom se za postávání na mrazivejch náměstích křičelo cosi o svobodě, no jasně, a všechny ty řady lásek se začínaly podobat řadám soudruhů na demonstracích za mír a všichni ti soudruzi zmizeli jen na oko a transformovali se do zatraceně pružnejch, lesknoucích, kluzkejch těl, který je těžko polapit a žádnej zákon s nima nic nezmůže a já jsem studoval střední školu měl jsem první styk, druhej, ale uhry neustoupily, zato Slovensko se trhlo a ideologicky to západ naprosto vyhrál, dokud nepříšel Zeman, nenalil si čistou becherovku a neřek šmitec s touhle neprůhlednou hrou a samozřejmě, hrál si tu svoji a na Bahamách se začali válet první vychcánci a lidi se začali dělit na daňový poplatníky a výplatníky. Šlo to rychle.
Dál už to byla trochu víc fádní, zaměstnání za zaměstnáním, snaha udržet si místo, snaha najít si jiný místo, snaha nějak přežít a do toho šašci z obrazovky cosi melou o nesmyslně vysokejch průměrnejch platech a svou vyžraností a odtržeností čím dál víc připomínaj ony starý, dobrý geronty z tribun, akorát teď místo holubic všude poletujou řeči zas o nutnosti zbrojit, řeči o War on terror, řeči o probouzejících se medvědech, kecy o hrozbě z východu, z jihu, ze západu atd, zbrojit, zbrojit, zbrojit, no ale aspoň se tim dstranila trhlina mezi realitou a veřejnou deklamací, protože dneska už se nikdo ani neobtěžuje předstírat, že mír je univerzální dobro, ale vracíme se postupně ke staletími osvědčený strategii chřestění se zbraněma a pomalu to vypadá, že obyčejnej člověk je tu prostě zas jen do počtu a musí poslouchat všelijaký rozumbrady valící nám z médií do hlavy klíny o tom, jak je důležitej permanentní růst a levná nafta a kontingenty v I. a A. a jak je důležitý držet basu s vládcema planety a nemluvit o civilních ztrátách, koneckonců všechno jsou to teroristi a dobře jim tak…
Občas zakroutim hlavou a říkam si, že mám 33 let a za tu dobu se vůbec nic nezměnilo. Nahoře jsou pořád ty samý vypasený ksichty, který se uměj zalíbit lidu a dole jsou pořád lidi, co se třesou o svůj flek a svoje místo na slunci. A občas si říkam, že to neni jen muj problém, ale i celý týhle planety, která se na to musí koukat a asi taky pěkně valí oči, až se z toho ledovce roztávaj.
A tak na to koukam a říkam si, že tohle curriculum vitae zas do agentury nepošlu a pošlu radši jinou verzi. Třeba tu s růžovejma slonama…
A tu znáte, stačí si pustit televizi. Je tam toho plno. Successfull life forever...
Stačí zpívat nananananananana...
...
Jiří Němčík
Mám Covid
Mám Covid. Už pár dní ležím a jedu po hvězdným tobogánu nahoru a dolu, podle toho, kam mě zrovna horečka vystřelí. Schytal jsem v loterii zrovna ten blbější průběh.
Jiří Němčík
Ukrajinský velikonoční příběh
Praha, Řepy, neděle, hodina před půlnocí. Čekám na Vasyla. Tak to stojí v aplikaci. Z baráku vyleze Vasyl, Voloďa a Sergej. Všichni mají upito.
Jiří Němčík
Když odkvetou pampelišky
Nevím kolik blázinců jsem navštívil, abych se potkal se svojí sestrou. Pamatuju si jeden na jaře. Sestra měla vlasy vypletený pampeliškama.
Jiří Němčík
Láska nepočká
To jsem se dnes před půlnocí vracel vylidněnou Prahou z poslední (fakt nádherný) zakázky a napadlo mě, co kdybych to napsal z pohledu lidí, který jsem vezl?
Jiří Němčík
O rybách a lidech
Měl jsem dětství rozdělený na dvě půlky. Jedna půlka se odehrávala ve městě, kde jsem bydlel a chodil do školy. Druhá půlka se odehrávala na vsi, kam jsem jezdil za babičkou na víkendy a trávil téměř všechny prázdniny.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
EU se od zemí jako Česko naučila hodně o Kremlu i Putinovi, řekla Leyenová
Díky hořkým zkušenostem, které mají země ze středu a východu Evropy se Sovětským svazem, se...
Zkusil unést hocha ze školky, vydával se za jeho matku. Mladík dostal rok vězení
Nejprve telefonicky a poté i osobně se čtyřiadvacetiletý muž snažil vynutit si vydání chlapce z...
Po havárii na koloběžce skončil v řece, bezvládného muže museli oživovat
Bezvládného muže vytahovali krátce po čtvrteční půlnoci policisté z řeky Svitavy v brněnských...
V bytě mám cizího muže, volal majitel strážníky. Vetřelce našli v posteli s pivem
Neznámý návštěvník se ve čtvrtek odpoledne objevil muži v bytě na českobudějovickém sídlišti Máj....
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 66
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1333x
https://www.facebook.com/praguetaxidriver
Seznam rubrik
- Taxi stories
- Povídky z blázince
- Básně
- Povídky ze starobince
- Povídky z patologie
- Povídky ze všehomíra
- Politicky uvědomělé přebrebty
- Skoro fejetony a skoro glosy
- Osobní
- Nezařazené
- Recenze