Knihy
První. První je první, to platí v lásce jako v literatuře. Když si odmyslím všechny ty leporela s kreslenýma tajtrlíkama, který mě přenesly ze světa obrazů do světa slov za přičinlivé pomoci rodičů, pak ta první skutečná kniha byl Robinson Crusoe. Byla to jakási odlehčená verze pro děti, ale přesto byla tak tlustá, že jsem měl co dělat, abych ji uzvedl v předškolních dětských tlapkách. Dlouhé hodiny jsem seděl na koberci a ulpíval na krásných barevných ilustracích a listoval od jedné k druhé, ale když jsem došel na konec, ucítil jsem nesmírnou touhu zjistit, co se vlastně odehrává mezi těmito obrázky. Prošel jsem již předškolní přípravou a uměl číst jednotlivá slova a věty, ale tohle bylo nové. Žádné MÁMA MELE MASO, ale OPRAVDOVEJ námořník, kterej ztroskotá /ještě jsem nevěděl, co to slov přesně znamená/ na moři /to jsem věděl, že je to velikej, obrovskej rybník/ a ocitne se na pustém ostrově. Sakra, to byla výzva!
A tak jsem prstem jel podél slov a slabikoval si a dával si dohromady větu a pak znovu, pokud jsem jí nerozuměl a pokud jsem jí ani poté nerozuměl, jel jsem tím prstíkem dál s krásnou nadějí, že v další větě tomu porozumím. Bylo to tak silný, že když mě rodiče vyzvali, abych si šel hrát ven s klukama na písek, vůbec jsem je neslyšel a když mnou zatřásli, tak jsem zavrtěl hlavou a zůstal sedět a když mě táhli za ruku pryč od toho dobrodružství popadnul mě hysterák a vynutil jsem si další hodinu s tou úžasnou knihu. Nakonec otec mávl rukou, ať mě máma nechá, že jsem u toho jako pěna a to je přece skvělý. Tak mi to aspoň potom vyprávěli. Já nevim, nepamatuju se, byl jsem malej kluk a byl jsem ztroskotanej na ostrově. Proč mi do toho lezou rodiče jsem nechápal.
S knihou jsem i spal a nevím, jak dlouho mi trvalo, než jsem jí přečetl. Jistě vím jen to, že mi rodiče nevěřili, když jsem zaklapnul knihu a přišel za nimi, že jsem to přečetl a dožadoval se další STEJNÝ knihy. STEJNÝ mělo znamenat asi stejně dobrý. Rodiče se smáli, že to není možný a dožadovali se přezkoušení. Neuměl jsem ještě pořádně předčítat nahlas, tak přezkoušení probíhalo tak, že jsem měl převyprávět obsah knihy, pak kapitoly, a tak nám synku řekni, co se děje na týhle stránce, počkej mámo ukaž, no jo, fakt to tam je, von to fakt přečet...
Od tý doby byli přesvědčený, že se jim narodilo geniální dítě. Toto jejich přesvědčení časem zviklal můj školní prospěch, ale prospěch nikdy nezviklal MÉ přesvědčení, že knihy jsou větší dobrodružství než jezdit s modelem traktoru po písku nebo hrát hrát fotbal s ostatními dětmi /který mi najednou připadaly nějak menší/.
Hned v první třídě jsem se přihlásil do čtenářského kroužku a objevil knihovnu.
V knihovně bylo tolik knih, že jsem se málem rozplakal, s krutým pocitem, že tohle přece nikdy nemohu přečíst. Ale to byl jen první dojem. Jakmile jsem dostal čtenářský průkaz a příležitost půjčit si domů, co jsem jen chtěl, začal jsem z té obludné hromady odkrajovat porce svou koženou školní aktovkou napěchovanou tak, že se pomalu nedala dopnout. Doma jsem je všechny vysypal na podlahu, srovnal si je a náhodně otvíral tak dlouho, dokud jsem se do jedné vážně nepustil. Bylo mi ale vždy líto těch, na které se momentálně nedostávalo a hladově jsem po nich šilhal a těšil je i sebe, že se na ně taky dostane.
Někdy v těchto prvopočátcích jsem si naprosto zamiloval ruské Byliny. Příběhy o ruských bohatýrech, jako byl Ilja Muromec, který levou rukou udělal v řadách Tatarů uličku a pravou potom celou ulici. Byl jsem tím tak posedlý, až mě knihovnice začaly podezírat, že jsem dítě nějakýho ruskýho plukovníka a zkoušely na mě hovořit rusky. Trochu je uklidnilo, že jsem tomu nerozuměl a taky to, že mě do knihovny nevozil gazík se šoférem v placatý čepici. Možná s tím mělo co do činění i moje příjmení, uznejte sami, kterej Rus by se jmenoval Němčík. S takovým příjmením bych v Moskvě nepřežil.
Takže do jmenného seznamu připíšeme Krásu nesmírnou, Kostěje nesmrtelnýho a Ilju Muromce.
Jestliže to v dnešní době působí trochu extravagantně, není to moje chyba. Chybu hledejte jinde, než v malém klukovi.
Rodiče byly asi trochu vyplašení z toho přívalu ruských knih a snažili se to vyvážit jedním germánem, kterej se jmenoval KAREL MAY. KAREL MAY. Jeho jméno nechť je zapsáno na nebesích zlatým švabachem, neboť byl, je a vždy bude největším náčelníkem všech dob a jeho hrdinové, které stvořil z prachu hvězd, za pomoci inkoustu a bezesných nocí v kriminále pro dlužníky, zůstanou v mém srdci až do naprostého konce. Díky jeho hrdinům jsem si uvědomil a doslova procítil a prodýchal to, že opravdovej chlap a zálesák a hrdina nikdy nenechá na holičkách slabší a bezbranné, i kdyby měl kvůli tomu podstoupit hrdinnou smrt u mučednického kůlu. Díky jeho hrdinům jsem v sobě na základní škole odvahu vzepřít se šikaně a ochránit slabšího spolužáka, protože když je s vámi Vinnetou, neexistuje dívat se jinam.
Takže do jmenného seznamu zapisuju zlatým švabachem toto jméno KAREL MAY a všechny knihy, které napsal. Všechny jsem je zhltal, většinou několikrát a dodnes je mám.
Pokračování příště a Vinnetou s vámi.
Jiří Němčík
Mám Covid
Mám Covid. Už pár dní ležím a jedu po hvězdným tobogánu nahoru a dolu, podle toho, kam mě zrovna horečka vystřelí. Schytal jsem v loterii zrovna ten blbější průběh.
Jiří Němčík
Ukrajinský velikonoční příběh
Praha, Řepy, neděle, hodina před půlnocí. Čekám na Vasyla. Tak to stojí v aplikaci. Z baráku vyleze Vasyl, Voloďa a Sergej. Všichni mají upito.
Jiří Němčík
Když odkvetou pampelišky
Nevím kolik blázinců jsem navštívil, abych se potkal se svojí sestrou. Pamatuju si jeden na jaře. Sestra měla vlasy vypletený pampeliškama.
Jiří Němčík
Láska nepočká
To jsem se dnes před půlnocí vracel vylidněnou Prahou z poslední (fakt nádherný) zakázky a napadlo mě, co kdybych to napsal z pohledu lidí, který jsem vezl?
Jiří Němčík
O rybách a lidech
Měl jsem dětství rozdělený na dvě půlky. Jedna půlka se odehrávala ve městě, kde jsem bydlel a chodil do školy. Druhá půlka se odehrávala na vsi, kam jsem jezdil za babičkou na víkendy a trávil téměř všechny prázdniny.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Nejdřív spor o Green Deal. Sliby politiků pak převrátila umělá inteligence
Tématu Green Dealu a jeho možné revize se věnovali kandidáti pro volby do Evropského parlamentu v...
Velitelé jsou svině, moji rotu zničili. Ukrajinci hasí průlom v Donbasu
Premium Zatímco Rusové rozšiřují průnik kolem strategicky položeného městečka Očeretyne, Ukrajinci řeší,...
USA a Čína musí být partnery, řekl Si. Blinken mu vyčetl podporu Ruska
Ve vztazích mezi Čínou a Spojenými státy zůstává mnoho problémů. Musí ale být spíše partnery než...
KOMENTÁŘ: Byrokracie s vízy? Přitvrdíme. Jak Česko zařízlo studenty z ciziny
Premium Nenápadná úřední klička zásadně zkomplikovala život zahraničních studentů v Česku. Stát ještě...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 66
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1333x
https://www.facebook.com/praguetaxidriver
Seznam rubrik
- Taxi stories
- Povídky z blázince
- Básně
- Povídky ze starobince
- Povídky z patologie
- Povídky ze všehomíra
- Politicky uvědomělé přebrebty
- Skoro fejetony a skoro glosy
- Osobní
- Nezařazené
- Recenze