Krátká povídka o klukovi z Přerova

Stejská se mu po ní. Je to pár neděl, co ho nechala, ale pořád to bolí. Jsme na párty u něj doma a povídáme si.

Je to citlivej mladej kluk. Hledá si práci v Praze, o tu poslední přišel. A mezitim ho nechala. Našla si někoho na výměnnym studijním pobytu. Když se jí ptal, v čem je lepší, nedokázala to specifikovat.

Prostě lepší. Nic neřeší. A ty pořád něco řešíš.

Takže to vlastně specifikovala dostatečně.

Otec mu volá denně, je to starej policajt, chce aby si dal přihlášku k policii. U nich v Přerově.

Pak mu strčí k telefonu matku a ta ho prosí, aby se vrátil.

Do Přerova.

Pořád máš u nás svůj pokojíček.

Mami.

V Praze se mu líbí, že tu je tolik koncertů, chodil by na všechny, ale má málo peněz.

Potkal nějakou holku. Říká mi, že je chytrá, na něj až moc chytrá, asi to nevydrží.

Právě proto, že je chytrá.

Brzy si určitě najde někoho lepšího.

Po tváři mu stečou dvě, tři slzy.

Má učesaný vlasy a kostkovanou košili.

Kalhoty podebraný tak, jak se to teď nosí. Jak to nosí všichni, kdo chodí do galerií a zajímají se o umění.

Žije v bytě s dvěma studenty architektury a jedním Slovákem, co pracuje v McDonaldu.

To je ale debil, smějou se všichni. McDonald. Vždycky se ožere a pak všechno poblije. Každýmu už poblil deku nebo boty nebo tričko. Pracuje v MacDonaldu, co bys chtěl.

Ale do Mekáče chodí všichni.

Maj tam dobrý hranolky.

Nutno dodat, že ten Slovák tu dneska není. Pracuje. Má noční směnu. Obsluhuje debily, co chtěj hranolky a BigMacy.

...

Párty je trochu rozjetá. Víno protejká sklenicemi a hrdly.

Jsou tam dvě holky a ty pijou džus. Do něj si opatrně přilejvaj vodku.

...

Jdeme se podívat na balkon. Směřuje do vnitrobloku. Někde tam mrouskaj kočky. V některejch oknech svítí televize, v jinejch ohýnky cigaret.

Rozsvěcujeme ohně s nima.

Temný tváře ve tmě.

Noc je podobná vesmírný kapsli, která se na konci cesty zabodne do neznámý planety. Z ní vystoupí potácející postavy a poblijou se. Nebo si daj BigMaca. Nebo budou mluvit o umění.

Někdo pouští z počítače hudbu.

Repráčky za dvě stovky to nestíhají a chrastí. Basová linka má kocovinu už teď.

Tři kluci se přetlačujou u compu, kdo z nich objevil za poslední týdny lepší hudbu.

Dvě holky propírají nepřítomnou třetí holku.

Ani jedný z nich se nelíbí ani jeden z přítomných kluků.

Ale je tu pití zadarmo.

A taky se pořád hledají.

Jednou zjistí, kým vlastně jsou a budou o tom malovat obrazy anebo psát básně.

Minimálně jedna z nich se stane modelkou. Druhá bude chodit po vernisážích.

Některý kluci se z nich budou moct zcvoknout. Je to bude bavit. Budou to v přítomnosti třetí holky probírat kavárnách. Přestávky mezi slovy vyplní hledáním dalších objektů.

Hledá se muž, přiměřeně solventní a ne moc sexuálně náročný.

Občas mu dám.

Už ani ten sex nemaj rády.

Párty s aspiranty umění.

Všem je dvacet a všechny to omlouvá.

Všem je všechno předem odpuštěno.

 

Kluk z Přerova mluví o svý bejvalce. Já jsem ji fakt miloval. Takovou skvělou holku už nikdy nenajdu. Ale chtěl bych si najít nějakou práci, která mě bude naplňovat.

Všichni chtěj najít práci, která je bude naplňovat. Málokomu se to podaří.

Ale já vážně chci. Bejt policajtem jako můj otec, to fakt nechci.

Někdo otevře vodku.

Protože je mu dvacet a ještě si není vědom její hodnoty, cmrndá to po koberci jako sodovku.

Jsem na něj nasranej, ale nic mu neřeknu.

Já tu vodku nekupoval.

Chci se bavit o literatuře, ale jsou to architekti a holky zajímá audiovizuální umění.

Někoho zas Přerov.

Kluka z Přerova vždycky bude zajímat Přerov.

Navždy.

I když se odstěhuje do Prahy a bude mluvit o sociálních aspektech dekonstrukce, vždycky ho bude zajímat Přerov.

Jedný holce padá ramínko trika přes nahou, hladkou paži.

Nikdo si toho nevšímá.

Všichni jsou opilí a plně zaujatí představou sama sebe.

Holka, co jí padá ramínko, se tupě zadívá na mě.

Pokusím se usmát.

Zkřiví se jí úsměv. Jsem jí hnusnej, připadám jí starej, Je mi 35. Zkysne mi víno. Noc se zauzlovala. Nikdo vlastně neví, proč jsme se tu sešli. Možná jen tak.

Kluk z Přerova, říká, že holka, co ho opustila, se jmenovala Kristýna. Kristýna s tvrdym Y, protože pak jsou ještě Kristiny s měkkym i.

Takovej je svět.

Plnej Kristin, co se chtěj odlišovat od Kristýn. A naopak.

Hledají někoho lepšího.

Pijeme vodku.

Někdo smaží bramboráky.

Brzy je byt plnej spáleniny.

Někdo křičí, že brzy přijde Slovák z McDonaldu a přinese prej burgery, co zbyly.

Vždycky nosí burgery, co zbyly.

Kluk z Přerova usnul.

Už si vzpomínám. To on mě sem pozval.

Jdu do předsíně a nazouvám si boty.

Někde vzadu, daleko, se zmatený hlasy překřikujou.

Dohromady je všem dvacet a zajímá je umění.

Nikdo z nich neví, co to umění je, to že se o něj zajímaj znamená, že jsou něco víc. Automaticky.

Zavřu za sebou dveře.

Na fejsbuk si všichni druhej den napíšou, že to byla mega pařba, ale nikdo nebude tušit kdo se s kým líbal a proč.

Pravděpodobně jim to všem ale bude jedno.

Kromě kluka z Přerova, kterej za rok poté přehodnotí svou situaci a stane se policajtem.

V Přerově.

Řekl bych, že z toho vyklouz docela lehce...

Autor: Jiří Němčík | pondělí 24.6.2019 4:02 | karma článku: 18,01 | přečteno: 576x
  • Další články autora

Jiří Němčík

Mám Covid

Mám Covid. Už pár dní ležím a jedu po hvězdným tobogánu nahoru a dolu, podle toho, kam mě zrovna horečka vystřelí. Schytal jsem v loterii zrovna ten blbější průběh.

10.10.2020 v 2:38 | Karma: 38,47 | Přečteno: 1433x | Diskuse| Osobní

Jiří Němčík

Ukrajinský velikonoční příběh

Praha, Řepy, neděle, hodina před půlnocí. Čekám na Vasyla. Tak to stojí v aplikaci. Z baráku vyleze Vasyl, Voloďa a Sergej. Všichni mají upito.

7.6.2020 v 3:30 | Karma: 25,62 | Přečteno: 617x | Diskuse| Společnost

Jiří Němčík

Když odkvetou pampelišky

Nevím kolik blázinců jsem navštívil, abych se potkal se svojí sestrou. Pamatuju si jeden na jaře. Sestra měla vlasy vypletený pampeliškama.

23.5.2020 v 4:51 | Karma: 11,97 | Přečteno: 337x | Diskuse| Poezie a próza

Jiří Němčík

Láska nepočká

To jsem se dnes před půlnocí vracel vylidněnou Prahou z poslední (fakt nádherný) zakázky a napadlo mě, co kdybych to napsal z pohledu lidí, který jsem vezl?

25.4.2020 v 1:05 | Karma: 15,69 | Přečteno: 612x | Diskuse| Poezie a próza

Jiří Němčík

O rybách a lidech

Měl jsem dětství rozdělený na dvě půlky. Jedna půlka se odehrávala ve městě, kde jsem bydlel a chodil do školy. Druhá půlka se odehrávala na vsi, kam jsem jezdil za babičkou na víkendy a trávil téměř všechny prázdniny.

12.4.2020 v 2:43 | Karma: 15,46 | Přečteno: 271x | Diskuse| Poezie a próza

Jiří Němčík

V krizi zjistíme, co je důležité

- Já už jsem to doma nemohl vydržet. - Já už to doma nemohla vydržet. Říkají, když nastoupí do taxíku.

7.4.2020 v 6:30 | Karma: 14,63 | Přečteno: 415x | Diskuse| Společnost

Jiří Němčík

Češi jsou výborní epidemiologové

Češi jsou výborní epidemiologové (variace na báseň Milana Kozelky - Češi jsou výborní houbaři) .......

7.4.2020 v 1:04 | Karma: 13,54 | Přečteno: 385x | Diskuse| Poezie a próza

Jiří Němčík

Nemít prachy, vadí

Neuvěřitelný. Jel jsem dneska na letiště! Skoro jsem od nástupu Koronaviru zapomněl, jak to tam vypadá. Byli to dva mladý Ukrajinci. Jeden z nich mluvil obstojně anglicky, tak se ptám, jestli jsou si jistý tím letištěm? Prý jo.

27.3.2020 v 1:01 | Karma: 43,72 | Přečteno: 7158x | Diskuse| Společnost

Jiří Němčík

Nejlepší národ viděný z taxíku

Asi si říkáte, co za lidi může v týhle době jezdit taxíkem, když by všichni měli sedět doma na zadku, šít roušky a postovat na fejsbuk fotky svých kulinářských kreací?

21.3.2020 v 1:05 | Karma: 25,60 | Přečteno: 767x | Diskuse| Společnost

Jiří Němčík

Předávat pochodeň

Čekám na klienta a mám ještě pět minut času, tak dlabu oběd z plastový misky. Starý pán o dvou holích se přiloudá k vozu o něco dříve, než bylo plánováno.

10.3.2020 v 0:37 | Karma: 25,44 | Přečteno: 697x | Diskuse| Poezie a próza

Jiří Němčík

Střípky o koronaviru z taxíku

Šmrncovní paní kolem padesátky v kostýmku vzadu chvíli mlčí a pak se zeptá. A vy se nebojíte koronaviru? Vozíte přece tolik lidí? Odpovídám s úsměvem. Nám mladým přece nic nehrozí Začne se smát. Vy lišáku, vy víte jak na to!

5.3.2020 v 23:16 | Karma: 33,56 | Přečteno: 1251x | Diskuse| Poezie a próza

Jiří Němčík

Falafel blues z taxíku

Vezl jsem dnes klienty do Černošic a když jsme projížděli Radotínem, vzpomněl jsem si na jednoho ožralýho, smutnýho chlapíka. Vracel se z kalby v Praze domů právě do Radotína.

26.2.2020 v 1:30 | Karma: 25,86 | Přečteno: 764x | Diskuse| Poezie a próza

Jiří Němčík

Jak je to se psem v taxíku

Taxikář vyhodil nevidomou ženu z taxíku! Řvou titulky. Tak si to pojďme vyjasnit. Možná si totiž v několika následujících větách někde v článku přečtete, že šlo o řidiče tzv. „alternativní“ taxislužby.

19.2.2020 v 14:42 | Karma: 43,75 | Přečteno: 10442x | Diskuse| Společnost

Jiří Němčík

Píseň o zemi

Tak tohle mám fakt rád. Nestává se to často, ale když se to stane, tak si to vychutnám. Jako dnes, když dostanete v noci poslední zakázku a jedete 70 km daleko za Prahu.

18.2.2020 v 3:49 | Karma: 24,14 | Přečteno: 596x | Diskuse| Poezie a próza

Jiří Němčík

Taxi historka

Byla hluboká noc. Loučila se s milencem v prosklené vchodové chodbě novostavby na Střížkově. Milenec byl v modrým pyžamu a měl hrozně chlupatý nohy dole nazutý do crocsů. Byl o poznání starší a tělnatější.

26.11.2019 v 0:35 | Karma: 17,19 | Přečteno: 714x | Diskuse| Poezie a próza

Jiří Němčík

Ferrari

Když jsem byl malej, všechno bylo jednoduchý. Přátelství na život a na smrt vznikaly během vteřin. Ta jednoduchost a přirozenost mě do smrti nepřestane fascinovat.

20.3.2019 v 2:53 | Karma: 17,75 | Přečteno: 398x | Diskuse| Poezie a próza

Jiří Němčík

Díky babičko

Někdy vzpomínám na svou babičku, jako na určitej druh ochrannýho božstva. Ochrannýho božstva před rodiči, který (pochopitelně) byli taky mými bohy.

19.3.2019 v 3:04 | Karma: 23,70 | Přečteno: 472x | Diskuse| Poezie a próza

Jiří Němčík

Mrtvý mimina

Svou sestru jsem neviděl už dlouho. Myslím, že skoro úplně naposledy to bylo v nemocnici. Byla vytlačena z ordinace gynekologem, který se na mě ihned obrátil: Vy jste ten poručník?

17.3.2019 v 2:39 | Karma: 25,59 | Přečteno: 946x | Diskuse| Poezie a próza

Jiří Němčík

Voodoo People

Dejv zaparkoval svou otřískanou škodu 120 před rockáčem, pořádně prásknul dveřma a sám se tomu zasmál, vešel dovnitř a na osazenstvo podniku vypláznul jazyk – Nazdárek debilové! Tak co, už jste zhulený?

5.3.2019 v 1:59 | Karma: 8,82 | Přečteno: 288x | Diskuse| Poezie a próza

Jiří Němčík

Tenkrát v listopadu

Bylo mi čtrnáct, když jednou v listopadu zmlátila Veřejná Bezpečnost nějaký studenty v Praze a lidi po celý republice to tak nějak nasralo. Sochy se zapotácely na podstavcích.

18.11.2016 v 15:47 | Karma: 13,73 | Přečteno: 516x | Diskuse| Poezie a próza
  • Počet článků 66
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1333x
Jsem blogger. V roce 2015 vyšla novela Smrthaus, v roce 2020 kniha povídek a krátkých příběhů inspirovaná Facebook blogem - Přiznání taxikářů. Někdy je to humorný, někdy dojemný, ale vždycky je to lidský. Děje se toho na světě strašně moc, byla by škoda se o to nepodělit.

https://www.facebook.com/praguetaxidriver