Čtvrtek 2. dubna 2020, svátek má Erika
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 2. dubna 2020 Erika

Falafel blues z taxíku

26. 02. 2020 1:30:35
Vezl jsem dnes klienty do Černošic a když jsme projížděli Radotínem, vzpomněl jsem si na jednoho ožralýho, smutnýho chlapíka. Vracel se z kalby v Praze domů právě do Radotína.

Celou cestu si stěžoval na manželku, která si začala s šéfem, jeho šéfem. Byl z toho hrozně smutnej a říkal, že by mu nejraději nakopal prdel, ale že to místo je dobrý, má dobrý prachy a on je vlastně šéf v jádru dobrák, to je ty ženský jsou pěkný svině (jeho slova). A přitom jí nosil kytky, nezahejbal,do divadla ji občas vzal, protože věděl, že to má ráda, i když on tam usínal. Barák koupil, dětem byty, ale nějak jí přeskočilo, když děti odešly, koupil jí psa, ale nestačilo to. Našla si milence. Jeho šéfa. Furt tomu nemůže uvěřit. Šéfa! Jmenuje se Ivan, ten šéf, a má BMW SUV, velký bílý. Debil, čim větší debil, tím větší auto. Ale jinak je v pohodě Ivan, platí dobře, tykaj si už dlouho. Je to v prdeli.
Znáte to, takový to lehce nesouvislý blábolení, ze kterýho si namáhavě pletete celej obraz. Je nutný trochu si domyslet, trochu bejt skeptickej a trochu ubrat tam, kde přehání, ale nakonec mi vyšlo, že ji stejně má moc rád.
A bylo mi ho líto.
A byl podvečer, pomalu se stmívalo, když si vzpomněl, že má ještě hlad a nechce se mu domů.
Zastavili jsme u Radotínský kebabárny. A on na mě:
- Hele poď se mnou, něco ti koupim.
- Tak jo.
Řekl jsem a nechal si koupit falafel a on si koupil kebab.
Pak jsme to dlabali venku na ulici.
On se u toho trochu kymácel, jak byl nadranej.
Ale rozveselilo ho to.
Najednou vyprsk smíchy, do prostoru letěly kousky kebabu.
- Stejně je ten život občas fajn, ne?
- No jasně.
Dojedli jsme to, utřeli si papírovejma ubrouskama huby a ruce a nasedli zas do auta, když řekl.
- Hele, mně se ještě nechce domu, zavez mně tady kus do hospody. A vůbec, poď se mnou! Normálně tu zaparkuješ, vyspíš se, kamarád tu má penzion, ubytuje tě, hele zvu tě, fakt to myslim vážně! Dáme pivo, nějaký panáky a na všechno se vysereme.
Mohl jsem tehdy. Měl jsem ten den vyděláno, mohl jsem, ale nešel jsem. Bylo mi jasný, že to myslí upřímně a vlastně to mohla být bezvadná historka, mnohem bezvadnější než takhle, ale...
Takhle to někdy stačí. Takhle to má stačit. Takhle je to akorát.
Chtěl ode mě napsat telefonní číslo na účtenku z kebabárny.
Napsal jsem mu ho.
Nezavolal.
Když ty lidi vystřízliví, taky jim to dojde. Že takhle to stačí, takhle je to akorát.
Jmenoval se Luděk.
Po celodenní šichtě si otvírám doma lahev vína a připíjím na tebe Luďku.
Snad jsi to nějak dal. A díky za ten falafel...

Autor: Jiří Němčík | středa 26.2.2020 1:30 | karma článku: 25.60 | přečteno: 744x

Další články blogera

Jiří Němčík

Nemít prachy, vadí

Neuvěřitelný. Jel jsem dneska na letiště! Skoro jsem od nástupu Koronaviru zapomněl, jak to tam vypadá. Byli to dva mladý Ukrajinci. Jeden z nich mluvil obstojně anglicky, tak se ptám, jestli jsou si jistý tím letištěm? Prý jo.

27.3.2020 v 1:01 | Karma článku: 43.68 | Přečteno: 7023 | Diskuse

Jiří Němčík

Nejlepší národ viděný z taxíku

Asi si říkáte, co za lidi může v týhle době jezdit taxíkem, když by všichni měli sedět doma na zadku, šít roušky a postovat na fejsbuk fotky svých kulinářských kreací?

21.3.2020 v 1:05 | Karma článku: 25.18 | Přečteno: 702 | Diskuse

Jiří Němčík

Předávat pochodeň

Čekám na klienta a mám ještě pět minut času, tak dlabu oběd z plastový misky. Starý pán o dvou holích se přiloudá k vozu o něco dříve, než bylo plánováno.

10.3.2020 v 0:37 | Karma článku: 24.75 | Přečteno: 658 | Diskuse

Jiří Němčík

Střípky o koronaviru z taxíku

Šmrncovní paní kolem padesátky v kostýmku vzadu chvíli mlčí a pak se zeptá. A vy se nebojíte koronaviru? Vozíte přece tolik lidí? Odpovídám s úsměvem. Nám mladým přece nic nehrozí Začne se smát. Vy lišáku, vy víte jak na to!

5.3.2020 v 23:16 | Karma článku: 33.38 | Přečteno: 1219 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Dana Emingerová

Sněží na zlatý déšť

Nikdy jsem nepsala perexy k veršům.... Tohle je taková rychlá básnička - dojem z časného aprílového jitra na Dobešce...

1.4.2020 v 7:49 | Karma článku: 8.61 | Přečteno: 161 | Diskuse

Marcela Valouchová

Karanténa - povídka

Toto je povídka, kterou jsem napsala před několika lety. Myslím, že se k současné situaci hodí. Není to předpověď, jen fantazie.

1.4.2020 v 7:30 | Karma článku: 6.68 | Přečteno: 145 | Diskuse

Zuzana Rampichová

Letní kachna z Polky

Detektivka ještě z prázdnin, kdy bylo možné odjet a ubytovat se, třeba v malém penzionu na samém okraji Národního parku Šumava... pro ukrácení dnešních divných dní a s přáním, ať léto už strávíme uzdravení a zas na kopečkách!

30.3.2020 v 19:11 | Karma článku: 7.07 | Přečteno: 147 | Diskuse

Šárka Medková

Vládní nařízení ve stylu Chytrá horákyně

Tu pohádku snad zná každé malé dítě. Chudá,ale velice chytrá venkovská dívka si poradila se záludnými otázkami pana krále a získala si jeho srdce.

30.3.2020 v 11:53 | Karma článku: 27.09 | Přečteno: 849 | Diskuse

Liběna Hachová

Výjimečný den

Sobota jako malovaná, řeknu Vám. Člověk by čekal úplně běžný, obyčejný den, a zatím byl plný zázraků.

28.3.2020 v 19:20 | Karma článku: 10.65 | Přečteno: 225 | Diskuse
Počet článků 59 Celková karma 31.47 Průměrná čtenost 1386

Napsal jsem zatím dvě knihy. Novela Smrthaus je o umírání a andělech ve starobinci, kniha povídek a krátkých příběhů - Přiznání taxikářů je o lidech, které vozím, které jsem potkal a kteří mně dávají naději. Někdy je to humorný, někdy dojemný, ale vždycky je to lidský. Mám rád lidi, mám rád různý pohledy a rád o tom píšu na FB stránku Přiznání taxikářů. Děje se toho na světě strašně moc, byla by škoda se o to nepodělit.

Najdete na iDNES.cz