Čtvrtek 2. dubna 2020, svátek má Erika
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 2. dubna 2020 Erika

Jak je to se psem v taxíku

19. 02. 2020 14:42:16
Taxikář vyhodil nevidomou ženu z taxíku! Řvou titulky. Tak si to pojďme vyjasnit. Možná si totiž v několika následujících větách někde v článku přečtete, že šlo o řidiče tzv. „alternativní“ taxislužby.

Tedy takové, proti kterým se tu odehrávaly všechny ty slavné protesty. Možná se to tam také nedočtete, protože novinář se přece obtěžovat složitým popisováním reality. Hlídací psi demokracie taky štěkají, jak se jim zrovna zachce. Někdo si možná na videu všimne, že vůz nebyl vybaven střešní svítilnou TAXI, většině ale stačí titulek. Zase ti hrozní taxikáři!

Je veřejným tajemství, že řidiči těchto „alternativních“ taxislužeb jsou většinou cizinci, kteří se mnohdy nedomluví ani anglicky, natož česky. Jezdí na pronajaté řidičské profily, protože zkoušky potřebné k založení profilu by nikdy nebyli schopni udělat (dělají se v češtině). Dost bylo kolem toho už napsáno, tak se tím nebudu zdržovat. Historky o jejich řidičských a navigačních schopnostech, které jsem o svých klientů slyšel, byly dostatečně výmluvné a vydaly by na samostatnou knihu (jedna kniha s příběhy z taxíku mi zrovna vychází).

Tolik na úvod. A teď bych rád vyjasnil, jak je to se psy u standardních taxislužeb.

U každého dispečinku platí, že převoz psa je nutné nahlásit předem. Ne každý řidič psy vozí. Někdy se stane, že to klient zapomene nahlásit, ale v tom případě se nebude dít nic hrozného. Řidič přepravu odmítne (ještě před nastoupením klienta) s poukazem, že psy nepřeváží a zavolá se jiný vůz. Může se stát, že řidič bude trochu naštvaný, protože strávil nějaký čas dopravou na místo naložení a projel pohonné hmoty a ztratil čas. Ale nikdy by se nemohlo stát to, co jsme viděli na videu. Pokud můžu mluvit za sebe, tak bych se buď nechal obměkčit nebo nechal vůz stát na „blikačkách“ a klientku odvedl někam na bezpečné místo, kde by mohla počkat na další vůz. Nicméně většina kolegů psy přepravuje, vzadu vozí deku nebo celtu, kterou se pes vpředu pod sedadlem spolujezdce podloží a jede se.

Ostatně, co tady budu vymýšlet vymyšlený, v létě jsem o tom napsal něco na svůj FB blog, takže tady to máte. A jsou tam psi a je tam i láska. A vy se příště zamyslete, koho si pro svůj převoz objednáte.

29. srpna 2019

Mám teď nějaký psí a celebritní období. To znamená, že vozím hodně psů a celebrit. Celebrity jsou celkem nuda (Daniel Nekonečný byl jen jeden), tak si řeknem něco o psech.

Psy vozit nemusíme, někteří kolegové je vozit odmítají, ale na dispečinku je zaznamenaný na kartě řidiče, zda psy bere nebo ne. Mně psi nevadí. Dřív jsem s sebou vozil deku, ale potom, co mi ji jeden pes cestou na veterinu prochcal a trochu problil, zjistil jsem, že je lepší kus celtoviny, co se dá snadno ostříknout tlakovou pistolí a jede se dál.
Tyhle zakázky jsou vděčný, protože majitel psa často zapomene nahlásit, že jede i pes a přijede tam nejdřív nerudnej kolega, kterej klienta sjede na tři doby a když pak přijedu já a usmívám se, je to jako kdyby se z nebe snesl psí anděl.

Minulý týden jsem vezl snad dvacet psů, z toho nejsmutnější zakázka byl šestnáctiletej kříženec vlčáka, co jel na utracení. S ním jeli dvě jeho člověčí „mámy“ a tak jsme si povídali, jak je to smutný, ale čeká nás to všechny, a že to chce hned novýho psa, aby smutek nebyl tak velkej, a že psi jsou nejlepší kamarádi, však to znáte. Pokud ne, půjčte si někdy psa od kamaráda a jděte ho vyvenčit do parku, poznáte to hned. Pes ležel úplně klidnej a odevzdanej vzadu, jednu sedačku jsem měl sklopenou, aby ho jedna „máma“ mohla pořád držet za hlavu a hladit. Ano, bylo to smutný, ale nic proti tomu, co jsem zažil v pondělí.

To jsem nabral mladíka na Vinohradský, který řval do telefonu něco jako – Ty krá..o, co má s tim vokem teda? Jak vyteklo mu voko? Jak mu mohlo vytýct voko? To určitě udělal ten tvuj Ričí, to je pěknej zm.d!!!
Byl jsem v klidu a se zaujetím to poslouchal. Ztlumil jsem Ramones, aby se nemusel s nadávkama překřikovat s kapelou. Nejdřív jsem myslel, že jde o dítě, ale pak jsem vyrozuměl, že jde o psa.
Mezi nadávkama do telefonu mě prosil, ať jedu co nejrychleji. Chápal jsem ho a když to neznamenalo přejíždět na přechodech důchodce a projíždět červený, celkem jsem mu vyhověl.
V Záběhlicích mi hodil na sedadlo spolujezdce litr a že hned přiběhne se psem, ale nemám se prý bát, bude ho mít zabalenýho v dece. Trvalo to fakt jen chvilku a přiběhl s malým vořískem, co měl oko úplně vyndaný z důlku, drželo na tenký šňůře, podobně jako když v animáčích postavičkám vypadnou oči překvapením. Držel ho v náručí zabalenýho v dece a plakal. Zmohl jsem se jen na – No ty krá.o... a chtěl vyrazit, když přiběhla potetovaná černovláska s vychraptělým hlasem, že chce jet taky, ale mladík se na ni rozeřval – Ty krá.o, ty nejedeš! Zabiju tě! To jsem nechtěl riskovat, tak jsem zamknul dveře a vyrazili jsme.
Veterina byla naštěstí nedaleko. Nechal jsem ho plakat a neříkal nic. Byl jsem v klidu, i kdyby lidi kolem prožívali pekla, já je musím bezpečně dovízt, nedělat chyby a bejt v klidu. Za tři minuty poté jsem mu zastavil před veterinou, neměl volný ruce, tak řekl ať mu dám těch 700,- do zubů a vyběhnul se psem ven. Seděla tam kus dál na lavičce jedna stará paní a když to viděla, jen vykřikla – Ježíši!
Někdy bych chtěl znát pozadí všech příběhů lidí, který vozím, většinou to ale nejde a já dostanu jen tuhle krátkou „úsečku“ ze života. Někdy je ale lepší, že dostanu jen zlomek.
Já vím, že je to smutnej příběh a někomu z toho bude do pláče, ale připadalo mi důležitý to napsat, protože když budu psát jenom o těch hezkých věcech, nepopíšu podstatu týhle práce nikdy zcela věrohodně. A to by mělo být mým prvořadým cílem. Protože i takový věci se dějou na planetě Zemi a když před nimi budeme zavírat oči, nic tím nevylepšíme.
Pes to určitě přežil, jeho oko nejspíš ne.
A pokud bych měl skončit něčím pozitivním, tak určitě tím, že ten kluk toho psa miluje a určitě ho teď miluje ještě víc. To bylo cítit z každýho jeho vzlyku a najednou velmi klidných slov, který mu věnoval, společně s polibky na psí hlavu.
Víte co? U mě vlastně nakonec dobrý.
Nakonec to bylo celý zase o lásce.
Takže o naději.


Amores perros

Autor: Jiří Němčík | středa 19.2.2020 14:42 | karma článku: 43.71 | přečteno: 9351x

Další články blogera

Jiří Němčík

Nemít prachy, vadí

Neuvěřitelný. Jel jsem dneska na letiště! Skoro jsem od nástupu Koronaviru zapomněl, jak to tam vypadá. Byli to dva mladý Ukrajinci. Jeden z nich mluvil obstojně anglicky, tak se ptám, jestli jsou si jistý tím letištěm? Prý jo.

27.3.2020 v 1:01 | Karma článku: 43.68 | Přečteno: 7023 | Diskuse

Jiří Němčík

Nejlepší národ viděný z taxíku

Asi si říkáte, co za lidi může v týhle době jezdit taxíkem, když by všichni měli sedět doma na zadku, šít roušky a postovat na fejsbuk fotky svých kulinářských kreací?

21.3.2020 v 1:05 | Karma článku: 25.18 | Přečteno: 702 | Diskuse

Jiří Němčík

Předávat pochodeň

Čekám na klienta a mám ještě pět minut času, tak dlabu oběd z plastový misky. Starý pán o dvou holích se přiloudá k vozu o něco dříve, než bylo plánováno.

10.3.2020 v 0:37 | Karma článku: 24.75 | Přečteno: 658 | Diskuse

Jiří Němčík

Střípky o koronaviru z taxíku

Šmrncovní paní kolem padesátky v kostýmku vzadu chvíli mlčí a pak se zeptá. A vy se nebojíte koronaviru? Vozíte přece tolik lidí? Odpovídám s úsměvem. Nám mladým přece nic nehrozí Začne se smát. Vy lišáku, vy víte jak na to!

5.3.2020 v 23:16 | Karma článku: 33.38 | Přečteno: 1219 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Irena Aghová

Marcus Tullius Cicero. 4. Antonius a Cicero

O vraždě G. Iulia Caesara bylo psáno dříve a nyní se podívejme, co všechno z toho vzešlo pro Marca Tullia Cicerona. Cicero zemřel 7. prosince r. 43 př. n.l.

2.4.2020 v 20:27 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 33 | Diskuse

Roman Košťál

Komunisti mají pořád jasno... Jo, oni podojí i kozla.

Komunisté mají vždycky své vidění světa. Je jim jedno, zda uškodí nebo pomohou. Soudruzi mají prostě nalajnovanou jedinou pravdu a ta je ta správná... Protože je jejich. A lidi? Těch je přeci hafo... (slušně řečeno)

2.4.2020 v 20:05 | Karma článku: 6.64 | Přečteno: 126 | Diskuse

Oldřich Šrámek

Proč otestovat všechny

V neděli jsem napsal blog „Otestovat všechny!?“ a reakce čtenářů byly vesměs záporné, především v tom, jak by to bylo drahé, prý po testu propukne nemoc až 5. den, je to prý v rozporu se selským rozumem, testování prý není žádným

2.4.2020 v 18:51 | Karma článku: 5.96 | Přečteno: 111 | Diskuse

Nadežda Serafínová

S ako Strach

„Strach klame a ty mu veríš.“ ( Friedrich Nietzsche ). Strach je primitívna ľudská emócia, ktorá nás upozorňuje na prítomne nebezpečenstvo.

2.4.2020 v 17:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 64 | Diskuse

Jindřich Husička

Hlavu vzhůru

Občas zaslechnu přirovnání současného stavu s válkou. Ne, ne, ne! Tohle se s válkou vůbec nedá srovnat, proboha

2.4.2020 v 16:53 | Karma článku: 9.62 | Přečteno: 128 | Diskuse
Počet článků 59 Celková karma 31.47 Průměrná čtenost 1386

Napsal jsem zatím dvě knihy. Novela Smrthaus je o umírání a andělech ve starobinci, kniha povídek a krátkých příběhů - Přiznání taxikářů je o lidech, které vozím, které jsem potkal a kteří mně dávají naději. Někdy je to humorný, někdy dojemný, ale vždycky je to lidský. Mám rád lidi, mám rád různý pohledy a rád o tom píšu na FB stránku Přiznání taxikářů. Děje se toho na světě strašně moc, byla by škoda se o to nepodělit.

Najdete na iDNES.cz