Povídky z patologie

Jiří Němčík

Jak umíraj hobiti

Po civilce v domově důchodců jsem šel makat do nemocnice jako lapiduch. Připadalo mi, že se tam dozvim ještě trochu víc o životě a smrti. Musim si prohloubit vzdělání. Ještě jsem viděl málo mrtvol a málo utrpení. Ještě pořád si myslim, že život je sranda. Musim s tim něco udělat. Musim se vzdělat. Byl to cílevědomej čin.

22.3.2011 v 0:38 | Karma článku: 21.29 | Přečteno: 2078 | Diskuse

Jiří Němčík

Nemocniční blues pro zrzavou holku, kterou si zapamatuju navždy

Každý ráno jsme dostali instrukce, koho je třeba převízt kam, kterýho krypla odvízt na rentgen, kterýho na oční, kterýho na sono, kterýho do ledničky k věčnýmu odpočinku. A k vykuchání.

18.2.2011 v 2:10 | Karma článku: 26.76 | Přečteno: 2933 | Diskuse

Jiří Němčík

Noční let

Na vození kriplů a mrtvol po nemocnici sem a tam byly nejlepší noční služby. Bylo to dost poetický, odvážet mrtvoly z jednotlivejch oddělení, tlačit vozejk dlouhejma chodbama s pomrkávajícíma zářivkama, podhuštěnej vozejk se pěkně pohupuje, kola v zatáčkách přivrzávaj. Okamžitě vám bylo jasný, že děláte něco hodně smysluplnýho.

7.2.2011 v 0:51 | Karma článku: 18.40 | Přečteno: 1327 | Diskuse

Jiří Němčík

Blues bílý vrány

Každou noc jsem četl nějakej román. Měl jsem pocit, že musím nahltat co nejvíc slov. Co nejvíc obrazů, tváří a pohybů, který se sebe vydávali lidi. Lidi pohybů a lidi smyslů, lidi okleštěnýho jazyka chleba a her. Lidi zmatku a zapomnění.

10.4.2010 v 2:18 | Karma článku: 9.37 | Přečteno: 1009 | Diskuse

Jiří Němčík

Na patolce

na patolce dělal chlápek, magor jsme mu říkali. s vlasama uprostřed čela rozčísnutejma a oba prameny pevně uchycený za ušima. na zádech mu padaly až na prdel. když se usmál, zablejsknul se zlatej zub. - nazdar mladej, tak koho mi to zas vezeš? - říkal a nečekal na moji odpověď, ostatně byl jsem v tý době dost nemluvnej a nechtělo se mi moc mluvit., podíval se na visačku u palce a zamručel. - tak na toho sme tady čekali. zavez ho dovnitř. ať nezteplá. –

23.9.2009 v 2:11 | Karma článku: 22.51 | Přečteno: 2213 | Diskuse

Jiří Němčík

Tam na chladnym vozejku

Sám jsem si to vybral. Vozit mrtvoly v noci. Nemocniční bílá vrána. Zadrční telefon a hlas cekne : „ Exitus.“ a tak já jedu.

29.1.2009 v 1:22 | Karma článku: 29.22 | Přečteno: 2090 | Diskuse

Jiří Němčík

Nad střechama Paříže svítá

V noci jsem měl spoustu práce. Běhal jsem s krevníma testama z ARO na Hematologii. Někdo jim tam umíral. Z chirurgie po mě posílali jeden histologickej vzorek na patologii. Čerstvě vyříznuto. Na interně dva, tři rentgeny a z JIPky mě sháněli přes „pípák“. Potřebujou donýst plazmu.

26.1.2009 v 14:29 | Karma článku: 20.29 | Přečteno: 1585 | Diskuse
Počet článků 51 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1169

Píšu. Napsal jsem novelu Smrthaus a o smrti a umírání a píšu dál. Připravuji novelu o blázinci a knihu povídek o bláznění. A mezitím nějak žiji...

Najdete na iDNES.cz