Nemít prachy, vadí

Neuvěřitelný. Jel jsem dneska na letiště! Skoro jsem od nástupu Koronaviru zapomněl, jak to tam vypadá. Byli to dva mladý Ukrajinci. Jeden z nich mluvil obstojně anglicky, tak se ptám, jestli jsou si jistý tím letištěm? Prý jo.

Letí do Kyjeva, jinak to nejde, hranice jsou zavřený, busem nemůžou.
Tak ok. Jedeme na letiště.
Jsem šťastnej! Taková zakázka! Dnes ještě hlady neumřu!
Ptám se, proč odjížděj, je to tím, že přišli o práci?
Přikyvujou.
Kde jste pracovali?
Alza.
Takže už i mimozemšťan Alzák propouští, kdyby tak chtěl někdo propustit jeho, když uslyším v éteru jeho hlas, mám chuť stočit volant do nejbližší pouliční lampy.
A těšíte se domů?
Podívaj se na sebe. Smutně.
Možná budeme muset do války.
Člověk by málem kvůli tomu šílenství tady zapomněl na šílenství jinde.
Tak říkám, že to je blbý.
Je to špatný, ale prý se tomu možná vyhnou. Vydělali peníze, když někomu dají dost peněz, zůstanou doma. Umírat se jim nechce.
Komu by se chtělo.
Byli to mladý, slušný kluci, který tu poctivě makali, aby mohli přivézt něco domů. Mnohdy živí svoje mámy, sestry, rodiny. Respekt kluci, podmázněte toho správnýho!

No ale to nebylo všechno! Dneska při mně stál taxikářskej pánbůh.
Vždycky tam chvíli na parkovišti postojím, opřu se o auto a usmívám se na lidi kolem, jestli se někdo nechytne. A chytil. Netrvalo to ani pět minut. Čech, co se vracel z Vietnamu vládním speciálem. Respektive letadlem pronajatým naší vládou pro Čechy vracející se z týhle oblasti domů. Nešlo to prý jinak. Všechny aerolinky je vypekly, měl zaplacený Flying Emirates a ti stornovali všechny lety. Tak vláda zaplatila letadlo, aby ty Čechy a Moraváky a Slezany dostali zpět. Zmiňuju schválně Moraváky, protože to vlastně nebyl Čech, ale Moravák jak poleno. Od Kyjova. Chlap asi padesát, ale žádný kufírky na kolečkách, 90 litrovej otrhanej bágl, outdoor hadry, spíš dobrodruh. A jak se ukázalo, tak taky pohodář. Bavili jsme se o Vietnamu, jak si objednali kuřecí nohu, mysleli si, že dostanou kuřecí stehno a dostali kuřecí pařát. Normálně osmaženej, kuřecí pařát. Místní pochoutka. Uff…
Pak jsme se bavili, jak to mají teď tam. Prý jsou trochu rozmrzelí. Byli už na nule s Koronavirem a pak to tam zatáhli zpátky Evropani. Jo a taky jedna Vietnamka, co byla lyžovat v Itálii. Nekecám. Přesně tak to říkal. Takže Češi v tom nejsou sami!
No, ale byla to vážně pak docela legrace, normálně pak před námi Evropany couvali. Přičemž běžně je to úplně obráceně, protože Evropan znamená prachy a kdo by nechtěl prachy, že?
A jak to tam mají s opatřeními proti?
Všechno funguje normálně, jenom nosí roušky a respirátory a rukavice. Nikdo nic nezavřel, všechno funguje. Oni jsou zvyklí, pořád tam něco mají, jsou vlastně dost v klidu.
Pak se ještě vyptával on mě, jaký jsou tu teď opatření, tak jsem mu to všechno vyložil, co smí a co nesmí (roušku měl samozřejmě), vyložil do na druhý straně Prahy, inkasoval cash a připadal si, jako kdybych vyhrál v loterii.
Měl jsem chuť jet na benzínku, koupit Bohemia sekt, prásknout špunt a skákat kolem vozu a lít to kapotu. Ale pak jsem si to rozmyslel a koupil si raději naftu.
Někdo tam nahoře mě měl dneska moc rád.
Tak snad mu to ještě pár týdnů vydrží.
Ať to vydrží i vám.
Není nutno… však to znáte, dneska to všichni zpívali.
Abych ale pravdu řekl, tak verš Nemít prachy – Nevadí, mohl napsat jenom někdo, kdo už hodně dlouho má hodně dlouhý prachy.
No nic, Zdeňku Svěráku. Promíjím ti to za Kulový blesk a za Samotu u lesa. Krásnej život. Bude se mi po něm stýskat. Až budu mrtvej…