Všechny šťávy
Seděl na gramofonu, což je taková blbá židle, která má místo podsedáku hrnec a do toho hrnce serete hovna, když se vám teda chce...
Seděl tam a křičel na celej důchoďák, MNĚ JE ZLE, MNĚ JE ZLE, POMOC, POMOC.
Běžel sem tam a se mnou čtyři sestry. Kritická situace.
Vrchní viděla ty zbytky na stolečku, kterej měl před sebou. Viděla ty zbytky staniolu v potrhanym mikrotenovym sáčku. Sklonila k tomu svůj jemnej nosík, svůj aristokratickej, řeckej profil, nasála a řekla takovym hrozivym hlasem:
-Pane Hečko, TO JE JÁTROVKA! Vždyť máte DOPRDELE žlučník!
A Hečko se mezitim hroutil do podprostorů světa.
Tlustej žok, kterýmu zevnitř sází do vypasenýho těla rány smrtelně dobrej boxer.
Au au au.
Voči jako modlitba, ať už to přestane, bože, vrchní sestro, kristě, ježíši, buddho... všichni, kdo máte uši k slyšení...
Zvedali sme ho z toho gramofonu, aby mu sestry omyly prdel a zatím někdo volal záchranku a dědkové na okolních postelích se buď dívali ven, jestli tam je pořád ten ořešák, nebo na svoje ruce, který se třásly nebo někam do zdi a věděli, že tohle všechno, ta bolest, to nás nakonec všechny potká a nemine.
Játrovka. To máte v televizi furt drogy, drogy, ale na nebezpečí játrovek vás neupozorní nikdo.
A zatím ten boxer furt zasazoval tvrdý rány a Hečko se kroutil jak se tomu nedalo uniknout a do očí se mu draly slzy, až přijela slitovná sanitka a naložila ho na cestu do nemocnice.
Vrchní mě zatlačila do sanitky s nim a do ruky mi strčila složku.
-Dej to doktorovi.
-Kterýmu?
-Co tam bude.
Dveře se zavřeli. Sanitka se rozjela.
Byla to stará 1203. Místo na lehátku Hečko seděl křesle a vzdychal, jak je mu doprdele kurva zle...
Sanitka se nakláněla v zatáčkách a dvakrát si houkla a já sem měl jednu ruku na jeho rameni, aby se v zatáčce nezhroutil na podlahu a vpředu byl jenom tlustej řidič, kterej taky vypadal, že má rád játrovku a vuřty a tlačenku a klobásy a hořčici a pivo... a umaštěně se mu lesklo zpětný zrcátko, kterym nás kontroloval.
Ale bylo to buřt, jak nás kontroloval, protože Hečko se mu tam pochcal, a měl na sobě bílýho anděla, kterej se najednou začal žlutě barvit a on se na chvíli přestal svíjet, jenom se tak třásl a z očí se na mě dívalo jenom jeho bělmo a jeho masitý ústa olemovaný pěnou a slinama říkaly:
-Nemoh sem to vydržet. Promiň Jirko, PROMIŇ.
A rozbrečel se, jako malej kluk. Slzy mu tekly masitou tváří a mísily se s pěnou a slinama blitky, co tam už byl a čekaly na ně... Na konci už vylučujete všechno...
Bylo mi dvacet když mě vrchní sestra vtlačila do sanitky.
Bylo mi třicet, když řidič sanitku zastavil u PŘÍJMU a řek:
-Kurva, von mi to tu celý zechcal, dopiči, smu nemoh něco říct mladej?
Řek sem mu jenom:
-Drž hubu.
A z toho tónu, kterym se věci říkaj, jde vyčíst zdaleka nejvíc, takže už jenom něco drmolil.
Došel sem pro vozejk a odvez Hečka na příjem. Byl tam doktor a dvě zdravotní sestry, který když viděli toho pořízka, volali hned zřízence.
Víc sem udělat nemoh.
Šel sem pěšky zpátky do domova důchodců. Na sobě bílý, ošetřovatelský hadry, v kapse tři poslední startky, do domova kilák. Cestou sem je všechny vykouřil.
Ve špatnejch románech se tomu říká Škola života. Já říkam: připravte se na konci na všechny šťávy...
.
Jiří Němčík
Mám Covid
Mám Covid. Už pár dní ležím a jedu po hvězdným tobogánu nahoru a dolu, podle toho, kam mě zrovna horečka vystřelí. Schytal jsem v loterii zrovna ten blbější průběh.
Jiří Němčík
Ukrajinský velikonoční příběh
Praha, Řepy, neděle, hodina před půlnocí. Čekám na Vasyla. Tak to stojí v aplikaci. Z baráku vyleze Vasyl, Voloďa a Sergej. Všichni mají upito.
Jiří Němčík
Když odkvetou pampelišky
Nevím kolik blázinců jsem navštívil, abych se potkal se svojí sestrou. Pamatuju si jeden na jaře. Sestra měla vlasy vypletený pampeliškama.
Jiří Němčík
Láska nepočká
To jsem se dnes před půlnocí vracel vylidněnou Prahou z poslední (fakt nádherný) zakázky a napadlo mě, co kdybych to napsal z pohledu lidí, který jsem vezl?
Jiří Němčík
O rybách a lidech
Měl jsem dětství rozdělený na dvě půlky. Jedna půlka se odehrávala ve městě, kde jsem bydlel a chodil do školy. Druhá půlka se odehrávala na vsi, kam jsem jezdil za babičkou na víkendy a trávil téměř všechny prázdniny.
Jiří Němčík
V krizi zjistíme, co je důležité
- Já už jsem to doma nemohl vydržet. - Já už to doma nemohla vydržet. Říkají, když nastoupí do taxíku.
Jiří Němčík
Češi jsou výborní epidemiologové
Češi jsou výborní epidemiologové (variace na báseň Milana Kozelky - Češi jsou výborní houbaři) .......
Jiří Němčík
Nemít prachy, vadí
Neuvěřitelný. Jel jsem dneska na letiště! Skoro jsem od nástupu Koronaviru zapomněl, jak to tam vypadá. Byli to dva mladý Ukrajinci. Jeden z nich mluvil obstojně anglicky, tak se ptám, jestli jsou si jistý tím letištěm? Prý jo.
Jiří Němčík
Nejlepší národ viděný z taxíku
Asi si říkáte, co za lidi může v týhle době jezdit taxíkem, když by všichni měli sedět doma na zadku, šít roušky a postovat na fejsbuk fotky svých kulinářských kreací?
Jiří Němčík
Předávat pochodeň
Čekám na klienta a mám ještě pět minut času, tak dlabu oběd z plastový misky. Starý pán o dvou holích se přiloudá k vozu o něco dříve, než bylo plánováno.
Jiří Němčík
Střípky o koronaviru z taxíku
Šmrncovní paní kolem padesátky v kostýmku vzadu chvíli mlčí a pak se zeptá. A vy se nebojíte koronaviru? Vozíte přece tolik lidí? Odpovídám s úsměvem. Nám mladým přece nic nehrozí Začne se smát. Vy lišáku, vy víte jak na to!
Jiří Němčík
Falafel blues z taxíku
Vezl jsem dnes klienty do Černošic a když jsme projížděli Radotínem, vzpomněl jsem si na jednoho ožralýho, smutnýho chlapíka. Vracel se z kalby v Praze domů právě do Radotína.
Jiří Němčík
Jak je to se psem v taxíku
Taxikář vyhodil nevidomou ženu z taxíku! Řvou titulky. Tak si to pojďme vyjasnit. Možná si totiž v několika následujících větách někde v článku přečtete, že šlo o řidiče tzv. „alternativní“ taxislužby.
Jiří Němčík
Píseň o zemi
Tak tohle mám fakt rád. Nestává se to často, ale když se to stane, tak si to vychutnám. Jako dnes, když dostanete v noci poslední zakázku a jedete 70 km daleko za Prahu.
Jiří Němčík
Taxi historka
Byla hluboká noc. Loučila se s milencem v prosklené vchodové chodbě novostavby na Střížkově. Milenec byl v modrým pyžamu a měl hrozně chlupatý nohy dole nazutý do crocsů. Byl o poznání starší a tělnatější.
Jiří Němčík
Krátká povídka o klukovi z Přerova
Stejská se mu po ní. Je to pár neděl, co ho nechala, ale pořád to bolí. Jsme na párty u něj doma a povídáme si.
Jiří Němčík
Ferrari
Když jsem byl malej, všechno bylo jednoduchý. Přátelství na život a na smrt vznikaly během vteřin. Ta jednoduchost a přirozenost mě do smrti nepřestane fascinovat.
Jiří Němčík
Díky babičko
Někdy vzpomínám na svou babičku, jako na určitej druh ochrannýho božstva. Ochrannýho božstva před rodiči, který (pochopitelně) byli taky mými bohy.
Jiří Němčík
Mrtvý mimina
Svou sestru jsem neviděl už dlouho. Myslím, že skoro úplně naposledy to bylo v nemocnici. Byla vytlačena z ordinace gynekologem, který se na mě ihned obrátil: Vy jste ten poručník?
Jiří Němčík
Voodoo People
Dejv zaparkoval svou otřískanou škodu 120 před rockáčem, pořádně prásknul dveřma a sám se tomu zasmál, vešel dovnitř a na osazenstvo podniku vypláznul jazyk – Nazdárek debilové! Tak co, už jste zhulený?
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 66
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1333x
https://www.facebook.com/praguetaxidriver
Seznam rubrik
- Taxi stories
- Povídky z blázince
- Básně
- Povídky ze starobince
- Povídky z patologie
- Povídky ze všehomíra
- Politicky uvědomělé přebrebty
- Skoro fejetony a skoro glosy
- Osobní
- Nezařazené
- Recenze