Krátce o LSD
Říkam JO.
Vyloví pytlíček s papírovýma čtverečkama. Jsou napuštěný kyselinou. Víme to, tenhle měsíc je to potřetí.
Barman nebo Brahma přinese pivo.
Zapijem to tim pivem. Smějeme se.
-Vypadnem, než to naběhne.
Řekne Dejv a má pravdu.
Bude lepší lítat někde venku.
Venku jiskří sníh. Je čerstvej. Vánoce na sněhu. Vánoce na tripu.
Kouříme cigarety, ale přestávaj mi chutnat.
Zahazuju ji a vdechuju ten pálivě studenej vzduch. Je to jak pouštět hada do plic. Leží tam klidně stočenej.
Kam pudem? - říkám.
Já nevim, uvidíme...vono ti to poví....
Třeba mi to řekne, co mám dělat dál. Vánoce. Ježíš Kristus.
Jdem maloměstem. Je noc. Nikde nikdo.
Výlohy obchodů, co s tim nemaj nic společnýho.
Všechny ty blikající hadice dělají všechno o moc temnější. V jednu chvíli si s nima povídam, ale jejich mentální úroveň není moc vysoká. Zkoušim auta. Není to o moc lepší. Keře jsou výš. Leží na nich sníh. Jdem dva, tři, tisíc je nás. My jsme legie.
Najednou zjišťuju, že jsem sám. Dejv zmizel. Všichni ostatní. Říkal něco o tom, že jde domu nebo co...?
Jak je možný, že nikoho nepotkávám? LSD.
Je tu jen sněhem zaplavený město a žádný lidi. Je to divný. Krásný.
Pak mě osloví hlas. Smějeme se spolu. Já něco povídám, že jsem na to přišel a on se směje...směje se víc a víc. Směje se mně...já se směju taky...chachá...a ty si kdo?
Připadá mi to úplně normální. Bavim se s démonem, kterej je z jiný sféry. Ví o mě víc, než vim já o sobě. Možná bych mohl chvíli spekulovat, že je to můj stín, kdybych víc čet Junga.
Srát na Junga. LSD. Tripuju.
Chvílema mám pocit, že letím nadzvukovou rychlostí. V hlavě mi nabíhají mantry, který nechci poslouchat. Zrychluju, skáču šest metrů dlouhý skoky.
Castaneda měl pravdu. Jsme jen kousek od magický hranice, ten kousek je v hlavě. Myslim, že to všechno chápu a jsem připravenej...magie je uvnitř lebky. Tak blízko. Můžeš to ovládnout a zmizet daleko od toho, co je teď.
LSD.
Jak dlouho jsem chodil po tom studenym, bílym, sněhobílym městě?
Vůbec nevim. Vim jeno, že jsem v tom sněhu nikoho nepotkal. Jenom keře, osvětlený hadice s blikajícíma světlama a kašírovaný Satan Clause ve výlohách. Peklo je blízko. Pohltí tě, rychlejc, než se naděješ.
Na konci tý noci stojim u nějakýho černýho auťáku, lomcuju klikou, uvnitř svítí světýlko, tam se schoval ten Hlas, co se mnou mluvil.
Už je jenom tam.
Nemůžu se k němu dostat.
Někdo na mě křičí.
Vzhlídnu nahoru.
Stojí tam chlap v čejnejch slipech na bílym balkoně a povídá něco o policajtech.
Jde z něj pára. Kolem něj žádný světýlka. Studeně svítá.
Policije! Policije! Zadržte ho. zničte ho!!!
Jsem zpátky na planetě Zemi.
Co se to dělo?Co se to děje?
Zdrhám pryč, kolem mě sníh a světlo mizí. Všechny světla mizí. Pouliční lampy na mě střílí svůj hnis.
Je mi strašná zima.
Nemůžu se ani vysmrkat, určitě by mi upadnul nos.
Kde je domov?
Možná mám nějaký doupě, musim se tam schovat.
Trefim tam?
Najdu klíče?
Bloudim mezi panelama.
Všechny jsou stejný.
Beton vypadá tak mrtvě, že se ho bojim dotknout pohledem.
Ale najdu ten jeden vchod mezi stovkama jinejch vchodů. Tady asi bydlim. Tady je domov můj. Tady žiju dvacet let. Žil jsem.
Najdu to místo, kde mám noru, jeskyni, útulek.
Tam si lehnu na matraci a ležím 12 hodin.
Nespim, mám vytřeštěný oči a sleduju pohyby záclon.
Jsou živější, než já.
Ruka se mi třese, když do sebe liju vodu z pet flašky, kterou jsem objevil vedle ledničky.
Dvě peřiny jsou málo, ticho mě vraždí, pouštím si nějakou muziku.
Trochu to pomáhá.
Jsem nesdělitelný nic ve vesmíru a nic mě nemůže zachránit.
Všechno je neúprosný. Logika, zákony, brnění fyziky z něhož se nevyvlíkneš. Nikdo to nedokáže. Myšlenky mi jedou, ale hlavní je ten pocit, ten pocit NAPROSTÝ BEZVÝZNAMNOSTI, lejna ve vesmíru.
Timothy Leary je vůl. Castaneda je vůl. Stejný nic ve vesmíru jako já. Všechno je rozbořený, smlouva s Bohem nikdy nebyla, ostatně žádnej Bůh není, jenom zatraceně stejně vypadající věci, propiska se mi omotává kolem krku, záclona mě chce zardousit, okno nejde otevřít. Sám proti masivní přesile. Z toho se nevyvlíknu. Nikdy.
Zkouším vyslovovat lepší slova.
Ježíš Kristus.
Óm mani padmé húm.
Ježíš Kristus.
Bodhisattwa Óm.
Zoufalá snaha najít rovnováhu přes duchodní učitele lidstva. Možná to vyjde. Možná ne. Vesmír je otevřenej jak posraný slipy. Možná se na tebe učitelé dávno vysrali a lidstvo a ty, ano ty, ty jsi taky ztracenej. Zbejvaj pohyblivý záclony a mrtvá voda z petflašky, kterou do sebe liješ jako kdyby byla živá a jediná na světě. Poslední žízeň. Poslední voda. Malý princi. Lišky ti dávaj sbohem. Umíráš.
Je večer 24.12.1996.
LSD. LSD. LSD.
Do rána se modlim, aby se realita vrátila. Obvyklý věci. Rohlík k snídani, čaj, pytlík ve kterym je čaj uvězněnej, ptáci na jaře, opilci v barech, pivo v lahvi, formy naplněný obsahem.
Asi to nejde vysvětlit ani umělecky, básní, povídkou, obrazem.
LSD. LSD. LSD.
Až to přejde, řeknu Dejvovi.
-Ty vole, to byla jízda. Musim dát voraz, než si dáme dalšího.
A von se na mě podívá a řekne:
-To sou ty vánoce. Seš prostě moc senzitivní. Většinou je to prostě sranda. Tvuj problém je v tom, že v tom hledáš něco víc, než to JE.
LSD. LSD. LSD.
A tak vám říkám, co můžete vidět: bílý králíky, škrtící záclony, sedící Buddhy, vznášející se démony, světla, který se přemisťujou prostorem stejně snadno jako se točí vesmír, kosti měnící tvar uvnitř vašeho těla, maso který odpadá, zatímco otáčíte bicepsem.
A až si půjdete dát nedělní oběd a maminkou a tatínkem, je důležitý vo tom nemluvit.
Prostě jako vždycky. Nemluvit o ničem důležitym. To vás udrží v rovině normality.
Mezi nedělním řízkem a LSD experience neni žádná průrva.
Charybda a Skylla.
Vyber si.
...
PS. redakčně zkráceno, protože by se z toho nejeden mohl zbláznit.
Jiří Němčík
Mám Covid
Mám Covid. Už pár dní ležím a jedu po hvězdným tobogánu nahoru a dolu, podle toho, kam mě zrovna horečka vystřelí. Schytal jsem v loterii zrovna ten blbější průběh.
Jiří Němčík
Ukrajinský velikonoční příběh
Praha, Řepy, neděle, hodina před půlnocí. Čekám na Vasyla. Tak to stojí v aplikaci. Z baráku vyleze Vasyl, Voloďa a Sergej. Všichni mají upito.
Jiří Němčík
Když odkvetou pampelišky
Nevím kolik blázinců jsem navštívil, abych se potkal se svojí sestrou. Pamatuju si jeden na jaře. Sestra měla vlasy vypletený pampeliškama.
Jiří Němčík
Láska nepočká
To jsem se dnes před půlnocí vracel vylidněnou Prahou z poslední (fakt nádherný) zakázky a napadlo mě, co kdybych to napsal z pohledu lidí, který jsem vezl?
Jiří Němčík
O rybách a lidech
Měl jsem dětství rozdělený na dvě půlky. Jedna půlka se odehrávala ve městě, kde jsem bydlel a chodil do školy. Druhá půlka se odehrávala na vsi, kam jsem jezdil za babičkou na víkendy a trávil téměř všechny prázdniny.
Jiří Němčík
V krizi zjistíme, co je důležité
- Já už jsem to doma nemohl vydržet. - Já už to doma nemohla vydržet. Říkají, když nastoupí do taxíku.
Jiří Němčík
Češi jsou výborní epidemiologové
Češi jsou výborní epidemiologové (variace na báseň Milana Kozelky - Češi jsou výborní houbaři) .......
Jiří Němčík
Nemít prachy, vadí
Neuvěřitelný. Jel jsem dneska na letiště! Skoro jsem od nástupu Koronaviru zapomněl, jak to tam vypadá. Byli to dva mladý Ukrajinci. Jeden z nich mluvil obstojně anglicky, tak se ptám, jestli jsou si jistý tím letištěm? Prý jo.
Jiří Němčík
Nejlepší národ viděný z taxíku
Asi si říkáte, co za lidi může v týhle době jezdit taxíkem, když by všichni měli sedět doma na zadku, šít roušky a postovat na fejsbuk fotky svých kulinářských kreací?
Jiří Němčík
Předávat pochodeň
Čekám na klienta a mám ještě pět minut času, tak dlabu oběd z plastový misky. Starý pán o dvou holích se přiloudá k vozu o něco dříve, než bylo plánováno.
Jiří Němčík
Střípky o koronaviru z taxíku
Šmrncovní paní kolem padesátky v kostýmku vzadu chvíli mlčí a pak se zeptá. A vy se nebojíte koronaviru? Vozíte přece tolik lidí? Odpovídám s úsměvem. Nám mladým přece nic nehrozí Začne se smát. Vy lišáku, vy víte jak na to!
Jiří Němčík
Falafel blues z taxíku
Vezl jsem dnes klienty do Černošic a když jsme projížděli Radotínem, vzpomněl jsem si na jednoho ožralýho, smutnýho chlapíka. Vracel se z kalby v Praze domů právě do Radotína.
Jiří Němčík
Jak je to se psem v taxíku
Taxikář vyhodil nevidomou ženu z taxíku! Řvou titulky. Tak si to pojďme vyjasnit. Možná si totiž v několika následujících větách někde v článku přečtete, že šlo o řidiče tzv. „alternativní“ taxislužby.
Jiří Němčík
Píseň o zemi
Tak tohle mám fakt rád. Nestává se to často, ale když se to stane, tak si to vychutnám. Jako dnes, když dostanete v noci poslední zakázku a jedete 70 km daleko za Prahu.
Jiří Němčík
Taxi historka
Byla hluboká noc. Loučila se s milencem v prosklené vchodové chodbě novostavby na Střížkově. Milenec byl v modrým pyžamu a měl hrozně chlupatý nohy dole nazutý do crocsů. Byl o poznání starší a tělnatější.
Jiří Němčík
Krátká povídka o klukovi z Přerova
Stejská se mu po ní. Je to pár neděl, co ho nechala, ale pořád to bolí. Jsme na párty u něj doma a povídáme si.
Jiří Němčík
Ferrari
Když jsem byl malej, všechno bylo jednoduchý. Přátelství na život a na smrt vznikaly během vteřin. Ta jednoduchost a přirozenost mě do smrti nepřestane fascinovat.
Jiří Němčík
Díky babičko
Někdy vzpomínám na svou babičku, jako na určitej druh ochrannýho božstva. Ochrannýho božstva před rodiči, který (pochopitelně) byli taky mými bohy.
Jiří Němčík
Mrtvý mimina
Svou sestru jsem neviděl už dlouho. Myslím, že skoro úplně naposledy to bylo v nemocnici. Byla vytlačena z ordinace gynekologem, který se na mě ihned obrátil: Vy jste ten poručník?
Jiří Němčík
Voodoo People
Dejv zaparkoval svou otřískanou škodu 120 před rockáčem, pořádně prásknul dveřma a sám se tomu zasmál, vešel dovnitř a na osazenstvo podniku vypláznul jazyk – Nazdárek debilové! Tak co, už jste zhulený?
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 66
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1333x
https://www.facebook.com/praguetaxidriver
Seznam rubrik
- Taxi stories
- Povídky z blázince
- Básně
- Povídky ze starobince
- Povídky z patologie
- Povídky ze všehomíra
- Politicky uvědomělé přebrebty
- Skoro fejetony a skoro glosy
- Osobní
- Nezařazené
- Recenze