krátká a sentimentální povídka o lásce
- byl tu kamil a všechno mi řekl.
stěny se začaly přibližovat. stropy propadat.
říkat pravdu je příjemné a jednoduché, říkal joshua hanocri.
- tak jo, ale dneska tu ještě přespím jo?
- jo, ale spát budeš na gauči. - odešla do ložnice a zavřela za sebou dveře.
nikdo to nemá jednoduchý. šel jsem se osprchovat a po zádech mi tekly proudy vody.
gauče jsou vymyšlený tak, aby se na nich nedalo spát. vlastně se na nich nedá ani pořádně sedět. je v tom nějakej plán. nějakej fígl. nikdo neví proč to tak je.
druhej den jsem šel za mámou.
- ahoj, potřebuju svůj starej pokoj.
- je prázdnej.
nebude o nic plnější, když tam budu já.
za týden jsem si stěhoval věci.
měla je už připravený v krabicích, který sehnala bůhvíkde. snad v blízkym koloniálu.
nezkoumal jsem, co v nich je. byly tři, nebo čtyři. většinou knihy a hadry. neshromažďoval jsem věci.
i tak byly krabice těžký.
ještě těžší pohled, kterym mě doprovázela.
pohledy dokážou člověka obvinit, odsoudit a popravit.
někdy se z toho nemusí jeden vzpamatovat.
ale většinou se člověk nějak otřepe a jde dál i s těma svejma krabicema.
v krabicích dostojevský a hemingway. vždycky se tvářili, že mi pomáhají, ale nakonec je člověk úplně sám.
- nevolej mi.
- nebudu mít odkud.
- nechoď za mnou.
- nebudu.
před popravčí četou, házet kůrky rackům. to je nejlepší.
naskládal jsem krabice do auta. na křižovatce jsem zjistil, že pláču. semafory hloupě mrkaly. nějaký auto za mnou hloupě troubilo. ulice se leskly, jak po nich stékal déšť. a lidi, co se kryli deštníkama chodili se síťovkama pro maso a chleba.
vyložil jsem krabice u mámy. nebyla doma. byla v práci.
nechal jsem jsem je u sebe v pokoji. nevybalený. a šel zpátky k autu. ulice se pořád leskly a tak jsem jel do baru.
A. a O. se tam hádali o to, kdo byl větší guru, jestli T.Leary nebo Castaneda.
objednal jsem si panáka ferneta.
fernet je jako forsáž.
formule jedna.
vždycky si vyberete tu hospodu, kde chybí pohledy, který vás dokážou obvinit, odsoudit a popravit. je v tom nějakej takovej plán. někdo na vás myslí.
po pěti, šesti panácích to skoro přesně takhle vypadá.
a to se vůbec nebavím o vině odsouzeného.
jenom o milosrdenství.
a ulice se leskly, jak po nich stékaly slzy noci.
...
Jiří Němčík
Mám Covid
Mám Covid. Už pár dní ležím a jedu po hvězdným tobogánu nahoru a dolu, podle toho, kam mě zrovna horečka vystřelí. Schytal jsem v loterii zrovna ten blbější průběh.
Jiří Němčík
Ukrajinský velikonoční příběh
Praha, Řepy, neděle, hodina před půlnocí. Čekám na Vasyla. Tak to stojí v aplikaci. Z baráku vyleze Vasyl, Voloďa a Sergej. Všichni mají upito.
Jiří Němčík
Když odkvetou pampelišky
Nevím kolik blázinců jsem navštívil, abych se potkal se svojí sestrou. Pamatuju si jeden na jaře. Sestra měla vlasy vypletený pampeliškama.
Jiří Němčík
Láska nepočká
To jsem se dnes před půlnocí vracel vylidněnou Prahou z poslední (fakt nádherný) zakázky a napadlo mě, co kdybych to napsal z pohledu lidí, který jsem vezl?
Jiří Němčík
O rybách a lidech
Měl jsem dětství rozdělený na dvě půlky. Jedna půlka se odehrávala ve městě, kde jsem bydlel a chodil do školy. Druhá půlka se odehrávala na vsi, kam jsem jezdil za babičkou na víkendy a trávil téměř všechny prázdniny.
Jiří Němčík
V krizi zjistíme, co je důležité
- Já už jsem to doma nemohl vydržet. - Já už to doma nemohla vydržet. Říkají, když nastoupí do taxíku.
Jiří Němčík
Češi jsou výborní epidemiologové
Češi jsou výborní epidemiologové (variace na báseň Milana Kozelky - Češi jsou výborní houbaři) .......
Jiří Němčík
Nemít prachy, vadí
Neuvěřitelný. Jel jsem dneska na letiště! Skoro jsem od nástupu Koronaviru zapomněl, jak to tam vypadá. Byli to dva mladý Ukrajinci. Jeden z nich mluvil obstojně anglicky, tak se ptám, jestli jsou si jistý tím letištěm? Prý jo.
Jiří Němčík
Nejlepší národ viděný z taxíku
Asi si říkáte, co za lidi může v týhle době jezdit taxíkem, když by všichni měli sedět doma na zadku, šít roušky a postovat na fejsbuk fotky svých kulinářských kreací?
Jiří Němčík
Předávat pochodeň
Čekám na klienta a mám ještě pět minut času, tak dlabu oběd z plastový misky. Starý pán o dvou holích se přiloudá k vozu o něco dříve, než bylo plánováno.
Jiří Němčík
Střípky o koronaviru z taxíku
Šmrncovní paní kolem padesátky v kostýmku vzadu chvíli mlčí a pak se zeptá. A vy se nebojíte koronaviru? Vozíte přece tolik lidí? Odpovídám s úsměvem. Nám mladým přece nic nehrozí Začne se smát. Vy lišáku, vy víte jak na to!
Jiří Němčík
Falafel blues z taxíku
Vezl jsem dnes klienty do Černošic a když jsme projížděli Radotínem, vzpomněl jsem si na jednoho ožralýho, smutnýho chlapíka. Vracel se z kalby v Praze domů právě do Radotína.
Jiří Němčík
Jak je to se psem v taxíku
Taxikář vyhodil nevidomou ženu z taxíku! Řvou titulky. Tak si to pojďme vyjasnit. Možná si totiž v několika následujících větách někde v článku přečtete, že šlo o řidiče tzv. „alternativní“ taxislužby.
Jiří Němčík
Píseň o zemi
Tak tohle mám fakt rád. Nestává se to často, ale když se to stane, tak si to vychutnám. Jako dnes, když dostanete v noci poslední zakázku a jedete 70 km daleko za Prahu.
Jiří Němčík
Taxi historka
Byla hluboká noc. Loučila se s milencem v prosklené vchodové chodbě novostavby na Střížkově. Milenec byl v modrým pyžamu a měl hrozně chlupatý nohy dole nazutý do crocsů. Byl o poznání starší a tělnatější.
Jiří Němčík
Krátká povídka o klukovi z Přerova
Stejská se mu po ní. Je to pár neděl, co ho nechala, ale pořád to bolí. Jsme na párty u něj doma a povídáme si.
Jiří Němčík
Ferrari
Když jsem byl malej, všechno bylo jednoduchý. Přátelství na život a na smrt vznikaly během vteřin. Ta jednoduchost a přirozenost mě do smrti nepřestane fascinovat.
Jiří Němčík
Díky babičko
Někdy vzpomínám na svou babičku, jako na určitej druh ochrannýho božstva. Ochrannýho božstva před rodiči, který (pochopitelně) byli taky mými bohy.
Jiří Němčík
Mrtvý mimina
Svou sestru jsem neviděl už dlouho. Myslím, že skoro úplně naposledy to bylo v nemocnici. Byla vytlačena z ordinace gynekologem, který se na mě ihned obrátil: Vy jste ten poručník?
Jiří Němčík
Voodoo People
Dejv zaparkoval svou otřískanou škodu 120 před rockáčem, pořádně prásknul dveřma a sám se tomu zasmál, vešel dovnitř a na osazenstvo podniku vypláznul jazyk – Nazdárek debilové! Tak co, už jste zhulený?
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 66
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1333x
https://www.facebook.com/praguetaxidriver
Seznam rubrik
- Taxi stories
- Povídky z blázince
- Básně
- Povídky ze starobince
- Povídky z patologie
- Povídky ze všehomíra
- Politicky uvědomělé přebrebty
- Skoro fejetony a skoro glosy
- Osobní
- Nezařazené
- Recenze