jak vznikly koncentráky
o čem to tady píšu? začnu asi videohovorem s přítelkyní, co je teď na erasmu v německu.
- čau.
- čau.
- tak co je novýho? - ptam se.
- němci jsou divný.
- proč?
- no chovaj se divně na přechodech například. - říkam si, že češi taky. ale zeptám se.
- jak divně?
- no všichni tam stojí a čekaj na červenou. na úplně blbym přechodu, kde nic nejezdí a je to úplně přehledný.
- cha.
- no počkej, to neni všechno...jenom když tam je nějaký dítě. jinak normálně přecházej. teda tak padesát procent. ostatní stojí dál.
- vsadim se, že se v nich probouzí občanská uvědomělost a svrbí je prsty zavolat fízly. - směju se.
- no, vypadaj tak, ale neřeknou nic, jen se tak nasupí.
- no a dneska...dneska sem přecházela na červenou, chápeš, taková ulička, nikde žádný auto. nebudu tam stát jako blbec ne. a nějaká pani tam držela za ruku dítě a všichni se na mě tak nesouhlasně dívali.
- cha. úplně to vidim! krása! jak ve filmu!
- jsou fakt divný a když padne zelená, ani se nepodívaj a dou jak vovce...
to už se směju nahlas.
- chápeš, že to dítě, jestli bude za pár let někde přecházet přechod v itálii, tak ho úplně normálně někdo zajede, protože pude jak vovce...
- no jo, to je přesný...úplně vidim, jak vznikly koncentráky...
a vzpomněl jsem si na druhej příběh, kterej jsem kdysi slyšel krátce po sametový revoluci, snad v českym rozhlasu, snad jinde.
v tom příběhu figuroval jistej emigrant z čech, chodec, kterej přecházel na červenou a jeden policajt. odehrávalo se to v padesátejch letech v USA.
emigrant přišel k přechodu a stojí, protože svítí červená. stojí dál, i když nikde žádný auto, navíc se o nedalekou výlohu opírá policajt a srká něco z kelímku.
vtom z druhý strany vběhne na přechod chodec. předtim se pochopitelně rozhlídne.
žádný auto.
přejde vozovku.
jde po chodníku kolem policajta.
policajt to všechno vidí, ale dál srká něco z kelímku.
chodec mizí v davu lidí.
emigrant blbec jde k policajtovi a řekne mu.
- pane, ten člověk spáchal přestupek. šel na červenou.
možná ho jenom zajímalo, jak to tady chodí, možná to byl udavačskej kretén.
policajt přestane srkat něco z kelímku a povídá.
- pane, ten semafor je jenom stroj. ten člověk se rozhlídnul a viděl, že nic nejede. všechno mi připadá v pořádku.
odmlčel se.
emigrantovi v tu chvíli možná konečně došlo, že už neni doma. že před chvílí nedoposlouchal proces s miladou. že tiše nenadává, tak aby ho přes tenký zdi nebylo slyšet.
pak policajt dodal:
- chcete snad kritizovat moji práci?
rád bych napsal, že emigranta pak na fízlárně zbušili. ale konec si nepamatuju. možná jen tiše odešel, díval se na svět jinejma očima a tiše se radoval z novýho dne.
a tohle jsou dva možný pohledy na svět zákonů a nařízení.
kdo chce chodit jako ovce?
a kdo chce zvednout hlavu?
...
poznamka autora. text byl již publikovan na blogu Respektu, ale autor byl zvědavý na reakce čtenářů zde...
...
Jiří Němčík
Mám Covid
Mám Covid. Už pár dní ležím a jedu po hvězdným tobogánu nahoru a dolu, podle toho, kam mě zrovna horečka vystřelí. Schytal jsem v loterii zrovna ten blbější průběh.
Jiří Němčík
Ukrajinský velikonoční příběh
Praha, Řepy, neděle, hodina před půlnocí. Čekám na Vasyla. Tak to stojí v aplikaci. Z baráku vyleze Vasyl, Voloďa a Sergej. Všichni mají upito.
Jiří Němčík
Když odkvetou pampelišky
Nevím kolik blázinců jsem navštívil, abych se potkal se svojí sestrou. Pamatuju si jeden na jaře. Sestra měla vlasy vypletený pampeliškama.
Jiří Němčík
Láska nepočká
To jsem se dnes před půlnocí vracel vylidněnou Prahou z poslední (fakt nádherný) zakázky a napadlo mě, co kdybych to napsal z pohledu lidí, který jsem vezl?
Jiří Němčík
O rybách a lidech
Měl jsem dětství rozdělený na dvě půlky. Jedna půlka se odehrávala ve městě, kde jsem bydlel a chodil do školy. Druhá půlka se odehrávala na vsi, kam jsem jezdil za babičkou na víkendy a trávil téměř všechny prázdniny.
Jiří Němčík
V krizi zjistíme, co je důležité
- Já už jsem to doma nemohl vydržet. - Já už to doma nemohla vydržet. Říkají, když nastoupí do taxíku.
Jiří Němčík
Češi jsou výborní epidemiologové
Češi jsou výborní epidemiologové (variace na báseň Milana Kozelky - Češi jsou výborní houbaři) .......
Jiří Němčík
Nemít prachy, vadí
Neuvěřitelný. Jel jsem dneska na letiště! Skoro jsem od nástupu Koronaviru zapomněl, jak to tam vypadá. Byli to dva mladý Ukrajinci. Jeden z nich mluvil obstojně anglicky, tak se ptám, jestli jsou si jistý tím letištěm? Prý jo.
Jiří Němčík
Nejlepší národ viděný z taxíku
Asi si říkáte, co za lidi může v týhle době jezdit taxíkem, když by všichni měli sedět doma na zadku, šít roušky a postovat na fejsbuk fotky svých kulinářských kreací?
Jiří Němčík
Předávat pochodeň
Čekám na klienta a mám ještě pět minut času, tak dlabu oběd z plastový misky. Starý pán o dvou holích se přiloudá k vozu o něco dříve, než bylo plánováno.
Jiří Němčík
Střípky o koronaviru z taxíku
Šmrncovní paní kolem padesátky v kostýmku vzadu chvíli mlčí a pak se zeptá. A vy se nebojíte koronaviru? Vozíte přece tolik lidí? Odpovídám s úsměvem. Nám mladým přece nic nehrozí Začne se smát. Vy lišáku, vy víte jak na to!
Jiří Němčík
Falafel blues z taxíku
Vezl jsem dnes klienty do Černošic a když jsme projížděli Radotínem, vzpomněl jsem si na jednoho ožralýho, smutnýho chlapíka. Vracel se z kalby v Praze domů právě do Radotína.
Jiří Němčík
Jak je to se psem v taxíku
Taxikář vyhodil nevidomou ženu z taxíku! Řvou titulky. Tak si to pojďme vyjasnit. Možná si totiž v několika následujících větách někde v článku přečtete, že šlo o řidiče tzv. „alternativní“ taxislužby.
Jiří Němčík
Píseň o zemi
Tak tohle mám fakt rád. Nestává se to často, ale když se to stane, tak si to vychutnám. Jako dnes, když dostanete v noci poslední zakázku a jedete 70 km daleko za Prahu.
Jiří Němčík
Taxi historka
Byla hluboká noc. Loučila se s milencem v prosklené vchodové chodbě novostavby na Střížkově. Milenec byl v modrým pyžamu a měl hrozně chlupatý nohy dole nazutý do crocsů. Byl o poznání starší a tělnatější.
Jiří Němčík
Krátká povídka o klukovi z Přerova
Stejská se mu po ní. Je to pár neděl, co ho nechala, ale pořád to bolí. Jsme na párty u něj doma a povídáme si.
Jiří Němčík
Ferrari
Když jsem byl malej, všechno bylo jednoduchý. Přátelství na život a na smrt vznikaly během vteřin. Ta jednoduchost a přirozenost mě do smrti nepřestane fascinovat.
Jiří Němčík
Díky babičko
Někdy vzpomínám na svou babičku, jako na určitej druh ochrannýho božstva. Ochrannýho božstva před rodiči, který (pochopitelně) byli taky mými bohy.
Jiří Němčík
Mrtvý mimina
Svou sestru jsem neviděl už dlouho. Myslím, že skoro úplně naposledy to bylo v nemocnici. Byla vytlačena z ordinace gynekologem, který se na mě ihned obrátil: Vy jste ten poručník?
Jiří Němčík
Voodoo People
Dejv zaparkoval svou otřískanou škodu 120 před rockáčem, pořádně prásknul dveřma a sám se tomu zasmál, vešel dovnitř a na osazenstvo podniku vypláznul jazyk – Nazdárek debilové! Tak co, už jste zhulený?
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 66
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1333x
https://www.facebook.com/praguetaxidriver
Seznam rubrik
- Taxi stories
- Povídky z blázince
- Básně
- Povídky ze starobince
- Povídky z patologie
- Povídky ze všehomíra
- Politicky uvědomělé přebrebty
- Skoro fejetony a skoro glosy
- Osobní
- Nezařazené
- Recenze