Jiří Němčík

Jsem blogger. V roce 2015 vyšla novela Smrthaus, v roce 2020 kniha povídek a krátkých příběhů inspirovaná Facebook blogem - Přiznání taxikářů. Někdy je to humorný, někdy dojemný, ale vždycky je to lidský. Děje se toho na světě strašně moc, byla by škoda se o to nepodělit.

https://www.facebook.com/praguetaxidriver

Jiří Němčík

Mám Covid

Mám Covid. Už pár dní ležím a jedu po hvězdným tobogánu nahoru a dolu, podle toho, kam mě zrovna horečka vystřelí. Schytal jsem v loterii zrovna ten blbější průběh.

10.10.2020 v 2:38 | Karma: 38,47 | Přečteno: 1433x | Diskuse| Osobní

Jiří Němčík

Na lučním kole

Tento text se zrodil z čistý radosti nad putováním. Nikam nesměřuje a nikomu nic nepřikazuje. Je pokusem o co nejbližší přiblížení tomu, co se děje, když drandím na kole po nekonečně krásných Čechách. Není v něm žádné morální ponaučení a žádný vyšší smysl. Pokud tedy vyšší smysl není ve všem, co milujeme.

17.12.2014 v 1:06 | Karma: 11,21 | Přečteno: 294x | Diskuse| Poezie a próza

Jiří Němčík

Knihy

Po fejsbuku se šíří taková onanistická výzva /co si budeme namlouvat, pořád se tam něco onanistickýho šíří/ k sepsání krátkýho seznamu deseti knih, který dotyčného nejvíc ovlivnily. Zdi zaplnily seznamy knih, který si lidi vzájemně lajkují a přivádějí se od extáze poznáním, že nejsou na světě sami, kdo četli Honzíkovo cestu. Byl jsem taky vyzván, abych se k té kolektivní exhibici připojil a nejdřív jsem to chtěl prostě ignorovat, ale nakonec jsem si řekl: proč ne. A půjdu dál, než ostatní, protože jsem extremista a taky proto, že ty nejzásadnější knihy si podle mě zaslouží víc, než jeden status a poněkud fádní formu jmenného seznamu s položkami pěkně seřazenými pod sebou jako na účtence ze sjůprmarketu. Resuscituju tedy kvůli tomu svůj poněkud zmrtvolnělý blog zde a vezmu to trochu obšírněji a s časovou posloupností.

15.9.2014 v 2:04 | Karma: 17,33 | Přečteno: 597x | Diskuse| Osobní

Jiří Němčík

Lehce patetickej hold mému otci

Nejsem žádnej rváč, ale párkrát sem se v životě porval. Začalo to už ve školce, nějakej kluk mě povalil na pískovišti a já se rozbrečel a řek sem to mámě. Ta mě politovala a řekla to tátovi. Ten mě nepolitoval, ale řek mi: Seš chlap, vrať mu to. Nesmíš se bát. Hlavně nežalovat. Ukaž, že se nebojíš. Budeš překvapenej, co se stane. Ale nikdy bitku nezačínej, bránit se je dobrý, začít ji je špatný.

25.10.2011 v 23:30 | Karma: 21,99 | Přečteno: 1156x | Diskuse| Poezie a próza